border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2014 arrow Na ostří kosy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Na ostří kosy Tisk E-mail
Jiří Bašta (baš, jb)   
Ve vrchlabském zámeckém parku několik postav mezi zámkem a strouhou seče už skoro přerostlou trávu. Šeří se, poslední stébla ve středu vytčeného dílu se pokládají ve čtvrt na deset večer. Končí jednodenní kurz kosení pro veřejnost. Nejvýhodnější je kosit brzo ráno, ale kurz kosení funguje stejně jako kterákoli jiná výuka: nejdřív teorie, pak dílčí procvičování a teprve nakonec akce naostro.
 
Kosení je zdravá alternativa ke strojnímu sečení trávy, zejména na menších pozemcích. Je šetrnější nejen k louce a žouželi, která na ní žije, ale také k organismu sekáče. Pravidelní čtenáři už znají projekt Life Corcontica s cílem znovuzavádění tradičních způsobů hospodaření na biologicky hodnotné horské luční enklávy, které nejsou zajímavé pro intenzivní zemědělství. Mezi povinnosti projektu Life patří osvěta, a jedním z jejích témat je popularizace sečení kosou.
Lektor Dan Mikušík v úvodu zdůraznil, že „kosení není cesta zpátky na stromy, ale součást způsobu, jak žít v souladu s přírodou, neškodit zemi.“ Na velkých pozemcích je přirozené použít sekačku či traktor, ale i tak můžeme část práce s hlučnými stroji nahradit pěknými chvílemi s rozcvičkou. Čas strávený s kosou není o tolik delší než čas strávený se sekačkou, ve srovnání s ustrojením ke křovinořezu jdeme kosit nalehko, do kosy netankujeme benzin a vstupní náklady na kosení jsou také násobně menší. Kosa má i nevýhodu: je potřeba se s ní naučit zacházet, není to úplně jednoduché. Ale po dobrých radách a troše cviku se dá brzy dosáhnout uspokojujících výsledků.
Na začátku kurzu se účastníci navzájem představili, popsali svůj vztah ke kosení a co od kurzu očekávají: „Jsem panelákové dítě, ale žena má zahradu v Českém ráji; sekali jsme ji traktůrkem, ale ten dělá hrozný kravál a řekli jsme si: už ne. Vytáhl jsem starou kosu – ale nejde nám to úplně ladně, za chvíli z toho bolej záda. Chci se dovědět, jak na to, abychom si sečení užívali!“ – „Táta kosil se sousedy trávu v příkopu za vesnicí, každý před domem pak sušil seno – to už dnes nefunguje, sečou technické služby. Seču křoviňákem, sekačkou, kosou. Na chalupě část louky posečeme, něco přepasou krávy… chtěl bych získané informace předávat lidem, kteří k nám přicházejí na senoseč.“ – „Děda je původním obyvatelem Krkonoš, a přes pozemky, které obhospodařujeme, jsem se dostal do pracovní skupiny projektu Life. Před čtrnácti dny jsem dostal od kamaráda rakouskou kosu. Děda odhodil berle, vzal ji – a posekal padesát metrů, se kterými jsem se sám trápil. Proto jsem tady.“ – „Pořizoval jsem si nově věci na kosení a vzpomínal, co všechno mi o něm otec kdysi říkal. Jsem si vědom svých chyb a chtěl bych se je odnaučit.“ Shodujeme se, že tradiční předávání zkušeností už nefunguje.
Těžiště kurzu je v přípravě nářadí. „Je-li dobře připravená kosa, jde sečení lehce, není nutně potřeba velká síla,“ říká Dan. Kosiště musí být prohnuté a dostatečně dlouhé, aby sekáč nebyl shrbený. Kosišťata po našich předcích pro nás bývají příliš krátká, práce s nimi namáhá záda.
Ne každá kosa s každým kosištěm se k sobě hodí. Úhly se dají korigovat klínkem vloženým  mezi stopku a kosiště. Důležitý je úhel nasazení kosy, která má s kosištěm svírat mírně ostrý úhel. Uděláme-li špičkou kosy rysku, třeba na zárubeň, ostří patky při přiložení kosiště by mělo být o desetinu délky kosy nad ryskou. Příliš otevřená kosa zabírá příliš mnoho porostu, musí se vynaložit příliš síly, příliš „zavřená“ kosa zabírat nebude. Objímka čili kosířník má být připevněna co nejblíž k čepeli.
Žádná kosa z továrny není připravena k sečení, je silná a ostří je potřeba nejdřív naklepat. To platí i o kose staré, kterou je možné zrestaurovat. „Běžné naklepání kosy trvá 20–25 minut a je dobré naklepávat po 3–5 hodinách práce,“ vysvětluje Dan. Naklepávání na ostré babce ploskou 600g kladiva je snazší než naklepávání na široké babce nosem kladiva. Při prvním průchodu přes babku ostří vytahujeme, při druhém dokončíme špičku ostří. V praxi je potřeba naklepávat i na více etap. Není třeba úplně zavrhnout ani patentní naklepávač. Během kosení, přibližně jednou za 2–5 minut podle terénu, je třeba obtahovat ostří jemným brouskem. Nejprve břidličným, po hodině nepa­trně hrubším, po další hodině pískovec. Karborundum nikdy – ubírá materiál a ten, který zůstane, je měkký.
Jdeme kosit – další tipy naleznete u obrázků a množství technických podrobností např. na stránkách vianatura.cz.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border