border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2015 arrow Chvalozpěv na kyselé zelí
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Chvalozpěv na kyselé zelí Tisk E-mail
Marek Řeháček (řeh)   
Stará tvář jizerskohorské zimy? To jsou jasanové lyže s kolíčkem na špičce, horký čaj slazený medem, rozsvícené petrolejky v okýnkách podlesních chalup, pruhované duchny, rampouchy, malované betlémy a tučné bělostné závěje. Není snad v roce jiné doby, kdy chceme starou tvář hor nejen vidět v minulosti, ale tak trochu ji i na vlastní kůži zažít. Tak moc nás před Vánoci v té touze ovlivňují staré pohlednice a obraz našich hor z kultovního filmu Krakonoš a lyžníci. Pár dní zase milujeme lucerny, stříbrné slavnostní příbory a  oheň v kamnech.
Ke tváři staré horské zimy bytostně patřila dnes už velmi vzácná zalezlost. Sněhospousty kdysi zasypaly cesty a na řadu dní uvěznily lidi v domech. V jakémsi polobdění seděli v chalupách za kamny a tkalcovskými stavy. Hověli si pod sněhovou peřinou ležící na střeše a odpočívali. Jen svážeči dříví za hezkých dní vyráželi nahoru do strání, udusávali cesty a pak saněmi stahovali dolů do údolí kmeny, špalky a polena. A potom unavení zase zalezli do tepla.
Představa starodávné zimy je založena na kontrastech. Modré nebe se zářícím sluncem, které křeše jiskérky o vrstvy navátého sněhu, a k tomu brzká noc plná temnoty a chladu. Kostlivecká zima a naproti tomu zase přívětivost okamžiků po lyžovačce. V dřevěných horských boudách. Je tam přetopeno a pospolito. Po mnohahodinovém únavném putování napříč horami přichází onen útulný okamžik, kdy člověka příjemně zahřeje polívka a dobrou náladu navodí čaj s vánočkou. Hraje se a povídá bez plánu, jako před staletími. Cena akcie času jako by v zimním večeru najednou prudce klesla. Je to dobře. Člověku se chce usnout uprostřed věty, prospat se skrze tuhou zimu jako medvěd. Tuhle pohodu kdysi němečtí horalé nazývali oním těžko přeložitelným slovem Gemütlichkeit.
Zimní přívětivost si spojuji i s krajinou zapadlých vlastenců pod Štěpánkou. Tam mířím na začátku zimy tuze rád. Do kraje kyselého zelí; nemůže chybět na žádné ze správných fotografií z pomezí Jizerských hor a Krkonoš: tvoří na nich sytě fialový kontrast oproti šedohnědé a později bílé krajině. Červené kyselé zelí patří ke staré tváři hor. Léta jsem pátral po zapomenutých jizerskohorských pokrmech. A oproti sousedním Krkonoším, hemžícím se všemi těmi přenádhernými kysely, hubníky, sejkorami a oukropem, jsem u nás našel jen brambory, žitný chleba, kaše a… ono skvostné ZELÍ! Pravý kysaný poklad. Každý hospodář si ho kdysi nakládal sám. Jedlo se syrové, stejně jako z něj byly vařeny různé polévky a další pokrmy. Často se prý podávalo i jako kyselá pochoutka k hrachové kaši. To muselo být ale krásné starobylé jídlo. Pochopitelně s pivečkem nalévaným z láhve s porcelánovou zátkou drženou drátem patentního uzávěru. Ten, kdo si chce vzpomenout na zašlé jizerskohorské časy, by si měl tu hrachovku s vlastnoručně nakládaným zelím párkrát do roka dát. Mysl rozbouřenou z divého reje světa počítačů uklidní, břicho nafoukne, krok zrychlí. Nádhera.
Jednoduché jídlo se zelím a zalezlost – souputníci zimních časů starých jizerskohorských horalů. A právě ona zalezlost mi dnes ze všeho nejvíce chybí. Zimy posledních dvou let hodně polevily, závějí ubylo, jen tak se přikrýt pruhovanou peřinou mi v prosincových deseti stupních nad nulou nějak nestačí. Proto se musím uspokojit alespoň kyselým zelím. Červeným a bílým zázrakem. Utíkám do sklepa ke kameninovým hrncům, pojídám onu šťavnatou pochoutku s příchutí starých dobrých časů a modlím se nad tím zelím, aby už přišel mráz a my mohli alespoň na chvíli zalézt.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border