border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2015 arrow Evropsky významná lokalita – Rašeliniště Jizerky
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Evropsky významná lokalita – Rašeliniště Jizerky Tisk E-mail
Jarmila Sýkorová   
Místo: SZ část širokého údolí Jizerky mezi Vlašským a Středním Jizerským hřbetem (k. ú. Jizerka)
Předměty ochrany: horské smilkové louky, aktivní vrchoviště, přechodová rašeliniště a třasoviště, kyselé a rašelinné smrčiny
Nadmořská výška: 850–962 m
Rozloha: 263,6 ha

Na Jizerce hraničí dvě evropsky významné lokality (EVL). O jedné z nich, Bukovci, byla již řeč před­loni (K+JH č. 7/2013). Severozápadním směrem navazující mělká pánev říčky Jizerky a jejích pří­toků se od Bukovce zřetelně liší svým celkovým charakterem. Předně je budována výhradně mi­nerálně slabými horninami krkonošsko-jizerského žulového plutonu, ojediněle vystupujícími na po­vrch v podobě balvanů. Typicky ve svažitých polohách pod Promenádní cestou. Žulové podloží překrývají v depresích mělké pánve ložiska rašeliny s mocností do 3 m. Kolem živě meandrujícího toku Jizerky, jakési osy naší EVL, vznikají štěrko-písčité náplavy, při toku obnažené, jinak zazemněné a po­kryté vegetací. Zvláště proslulé jsou v tomto směru náplavy Safírového potoka (pravostranný pří­tok Jizerky), coby naleziště vzácných minerálů, drahokamů a polodrahokamů. Včetně toho patrně nejznámějšího – černého ilmenitu, pojmenovaného podle zdejší lokality izerín (iserin).
Jádrem EVL a současně tím, co považujeme z hlediska ochrany biotopů v Rašeliništi Jizerky za to nejhodnotnější, jsou rašeliništní ekosystémy, soustředěné ve stejnojmenné národní přírodní rezervaci (NPR). Tu tvoří dvě samostatné části (viz zeleně tečkovanou hranici v mapě), propojené velkoryse pojatým ochranným pásmem. Z mapy je zřejmé, že EVL velmi podstatně území NPR přesahuje. A to i v případě, že bychom brali rezervaci a její ochranné pásmo jako jediný celek. Je tedy jasné, že Evropa chrání i ta přírodní stanoviště, která se nám, domácím, nezdají natolik vzácná, abychom pro ně vyhlašovali chráněná území. Na Jizerce se to konkrétně týká stanovišť kyselých horských smrčin, obecně dominantního typu lesa jizerské náhorní plošiny na minerálním substrátu. A zčásti také dříve hospodářsky dosti intenzivně využívaných smilkových luk, jejichž kvalitnější ukázky bychom dnes našli při úpatí nedalekého Bukovce. Tato stanoviště nyní pomineme. Nezdržíme se ani u dalšího předmětu ochrany zdejší evropské lokality, jinak ovšem velice hodnotných rašelinných a podmáčených smrčin, do jejichž interiéru jsme už trochu nahlédli v souvislosti s návštěvou jiné EVL, Smědavy (K+JH č. 9/2014). Pozastavme se ale u biotopů vrchovištních bezlesí, v evropské terminologii označovaným jako aktivní vrchoviště, přechodová rašeliniště a třasoviště. V našich horách se takovým přirozeně nelesním místům odedávna říká „louky“. Tu na Jizerce, tradičně označovanou jako Malá Jizerská louka, tvoří vlastně několik dílčích částí. Na největší z nich, Klugeho louce, se po vzoru Šumavy poprvé v Ji­zerských horách objevily přehrážky na starých odvodňovacích příkopech. Od tohoto revitalizačního opatření očekává Správa CHKO JH zlepšení dříve narušených vodních poměrů. Jižně odtud, za Jizerskou silnicí, leží louka Vyhlídková, pojmenovaná podle vyhlídkové plošiny, součásti dnešní naučné stezky Tři iseriny. Rozhodně si ji při své návštěvě Jizerky projděte.
Vrchovištní „louky“ hostí bohatou garnituru rostlin a živočichů, vesměs severských druhů, včetně reliktů z dávných ledových dob. Za říši rostlin jmenujme např. mechy rašeliník hnědý a rašeliník tuhý, které už patrně jinde v Jizerských horách vyhynuly. Z vyšších rostlin nesmíme opomenout vřesovec čtyřřadý. Spory o jeho původnost nikterak nesnižují hodnotu lokality, opět jediné v našich horách. Zoologové přinášejí další a další důkazy o přírodní zachovalosti zdejších rašelinišť díky ná­lezům nových reliktních a stenotopních bezobratlých (pavouci, vážky, motýli, brouci, blanokřídlí atd.). Z velké skupiny zde žijících ptáků zmiňme alespoň tetřívka obecného, který tu dosud má svoje tradiční tokaniště. Přestože živočichové a vlastně ani rostliny samy o sobě nepatří k předmětům ochrany zdejší EVL, jsou nedílnou součástí chráněných biotopů a spoluurčují tak jejich přírodní hodnotu. Po zásluze jim proto patří alespoň závěrečných pár řádků našeho příspěvku.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border