border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2015 arrow Wojanów – rezidence šlechtická, měšťanská i královská
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Wojanów – rezidence šlechtická, měšťanská i královská Tisk E-mail
Ivo Łaborewicz   
Najdou se tací, co Jelenohorskou kotlinu přirovnávají k francouzskému údolí řeky Loiry. To proto, že – i když to není zřetelné na první pohled – ve svých zákoutích ukrývá více než dvacet hradů a zámků. Část z nich má středověké základy, ale zdejší paláce zažily největší rozkvět v 18. a 19. století, když si pod Krkonošemi nechala postavit svoji letní rezidenci pruská královská rodina. K monarchovi se přidali i jiní aristokraté, které sem přitahovala nejen touha podobat se vládci, ale také krása Krkonoš.
V roce 1945 byla většina z těchto paláců vyrabována Rudou armádou a potom předána do správy různým státním institucím, které s nimi nezacházely vždy nejlépe. Po roce 1990 zámky postupně přecházely do soukromých rukou, noví vlastníci vynaložili a stále vynakládají velké úsilí na jejich rekonstrukci. Dnes jsou zámky-paláce opravdovou chloubou a neobyčejnou turistickou atrakcí regionu. Roku 2011 bylo jedenáct zámků – a k nim přiléhajících anglických parků – prezidentem Polské republiky zapsáno na seznam historických památek.
Je dobré a pro poznání kraje pod Krkonošemi i velmi užitečné seznámit se s jejich historickým vývojem i současností. To vám umožníme prostřednictvím několika dílů právě zahajovaného seriálu. Možná, že některé z objektů, o nichž budeme hovořit, najdou své místo i na trasách vašich turistických výprav k severním sousedům.
 
Nejstarší historie Wojanówa
Wojanów – vesnice, která je dnes spolu se sousední větší Łomnicí součástí obce Mysłakowice – se rozkládá na břehu řeky Bobru v severovýchodní části Jelenohorské kotliny. Její největší pýchou je vznešený palác, patřící nejprve místní šlechtě, potom pruské královské rodině a nakonec bohatým měšťanům a průmyslníkům. V současnosti je v majetku soukromé firmy a je využívaný jako hotel a konferenční centrum. Historie tohoto objektu zrozeného v 17. století je osobitým zrcadlem politických a společensko-hospodářských změn, které se ve Slezsku udály v průběhu posledních čtyř století.
Nejstarší zmínka o osadě pochází z roku 1281, kdy se mezi svědky knížecího dokumentu vyskytuje i Eberhard von Schyldauwe, tedy z Wojanowa (od počátku 18. století do r. 1945 se pro vesnici užívalo jméno Schildau, pozn. překl.). Dokument ze 16. listopadu 1299 zmiňuje Siegfrieda z Wojanowa, ve 13. století se jako z Wojanowa psal také jistý Rudolph, v letech 1306–1315 tu měl majetek knížecí notář Jan. Vesnice byla v té době důležitým sídlem, ležícím na obchodní cestě, která spojovala Jelení Horu, založenou v 80. letech 13. století, s Bolkovem, Kamennou Horou a především sídelními městy knížectví, Svídnicí a Javorem. O významu vesnice v rámci regionu svědčí kromě jiného i to, že jedna z jelenohorských městských bran – ta směřující na východ – nesla jméno Wojanowská (Schildauer Thor), i když se mezi městem a touto vsí nacházely jiné osady (Grabary, Dąbrowica). Nejpozději na konci 14. století se ve Wojanowě nacházely tři různé rytířské majetky, které v následujících letech patřily rodům Runge, Soltz a Ne­belschütz. Na konci 15. století se tu usadil Anton Schoff z Chojníku (zemřel r. 1508). Některý z uvedených rodů tu mohl i sídlit, byť třeba jen dočasně, ale o podobě zdejšího rytířského dvorce (nebo dvorců) nic nevíme.

Zedlitzové a ti další
Prvním samostatným vlastníkem vsi se stal roku 1587 Nickel von Zedlitz und Nimmersath píšící se z Płoniny, který zároveň vlastnil i blízké vsi Bob­rów, Dąbrowice a část Maciejowé. S manželkou Sabinou měl osmnáct dětí a stal se zakladatelem nové, wojanowské linie Zedlitzů. Jemu připisujeme založení panského sídla ve Wojanowě, které bylo předchůdcem dnešního paláce. Nevíme, jestli tato stavba vznikla na místě nějaké starší tvrze či dvorce. Proto také tuto budovu, postavenou v letech 1603–7, považujeme za první wojanowské sídlo. Chybějící historické prameny způsobují, že nejsme schopni říci něco přesnějšího k založení dnešního paláce – kromě toho, že byl postaven v renesančním slohu a že to byla poměrně okázalá rezidence. Zachovalo se pouze několik ozdobných prvků, mezi nimiž si určitě zaslouží připomenutí hezký dvojitý portál hlavního vchodu, který kromě roku dokončení stavby (1607) má nad každými z dvojice dveří po osmi erbech představujících rody, ze kterých pocházeli předkové stavitelů sídla; jsou tu samozřejmě i erby Nickela von Zedlitz a jeho ženy Sabiny. Roku 1642 zámek zapálila švédská vojska, zůstaly jen zbytky zdí, které byly využity při pozdější přestavbě. Tyto dodnes zřetelné části nám umožňují pokusit se o rekonstrukci vzhledu renesančního paláce. Byla to čtyřhranná stavba s arkýřovými věžemi v rozích, nejspíše třípatrová. Dochované dekorativní prvky ukazují na italské, nikoliv slezské architekty.
K obnově zámku přikročil téměř 20 let po válce, kolem roku 1667, Christoph von Zedlitz. Po jeho smrti roku 1696 majetek zdědil jeho syn Nicolaus Siegmund. Pokračoval v rekonstrukci a rozšiřování paláce, který již byl čistě barokní šlechtickou rezidencí. Roku 1708 se zámek stal společným majetkem tří bratří Zedlitzů, kteří se domluvili, že los rozhodne o tom, kdo z nich se stane jediným vlastníkem Wojanówa. A tak se před Vánoci – 22. prosince – roku 1708 uskutečnilo slavnostní losování, jehož výsledkem bylo, že zdejším pánem se stal prostřední z bratrů, Christoph Leopold von Zedlitz. Ten 3. listopadu 1727 palác i panství prodal hraběti Johannu Franzi von Carwath. Když v srpnu roku 1730 zemřel, otcův majetek zdědil syn Franz Maxmilian. Za jeho vlastnictví, roku 1742, byl Wojanów spolu s celým Slezskem násilně připojen k Prusku. Nevíme, jestli právě z tohoto důvodu se stále snižovaly výnosy z panství, ale faktem je, že zisky klesaly, což von Carwatha vedlo k prodeji panství hraběnce Kláře von Frankenberg. Ta zá­mek nedržela dlouho, prodala ho o osm let později.
Novým majitelem zámku i panství se stal r. 1755 Danel von Buchs (1726–1775), jelenohorský patricij a kupec, dědic velkého jmění, získaného obchodem s plátnem. V té době už vlastnil majetky v sousední Dąbrowici a také v Dziwiszowě. Roku 1731 byl římskoněmeckým císařem povýšen do šlechtického stavu, za což nemálo zaplatil. Rod Buchsů vlastnil wojanowský palác do r. 1817, kdy ho získal Karl Heinrich Sigismund von Rothkirch (1785–1830). Roku 1831 ho koupil tajný soudní rada Carl Albrecht Wilhelm Ike. Rod Ike sice pocházel z Kuronska (historické území v dnešním Lotyšsku, pozn. překl.), ale rodina se na počátku 19. století přestěhovala do Polska a usadila se na panství Duninowo u Płocku, kde se zeširoka pustili do podnikání v oblasti průmyslu a hospodářství. Roku 1844 Carl Ike za své úspěšné hospodaření obdržel od pruského krále hraběcí titul, příslušnost k rusko-polskému šlechtickému stavu a byl mu přidělen erb s přívlastkem „z Dunina“. Zakoupením Wojanowa chtěl nejspíš vyhovět tehdejší romantické módě v nejvyšších vrstvách společnosti, totiž vlastnit letní rezidenci ležící ve venkovské krajině, nejlépe v horách.
Zřejmě ze stejných pohnutek se pustil v letech 1832–33 do přestavby wojanowského paláce v novogotickém stylu. Je možné, že na konzultacích při přípravě projektu se podílel i slavný pruský architekt Karl Friedrich Schinkel. Roku 1834 zámek navštívil hrabě von Reden, kterému se zdál „luxusní, městsky zařízený, s nepohodlným nábytkem a u oken s mohutnými záclonami zdobenými třásněmi“. Z blíže neznámých příčin se Ike roku 1839 vrátil na rodové panství v Duninowě a Wojanów prodal v dražbě.

V rukou královské rodiny
Novým majitelem paláce i celého wojanowského velkostatku se stal pruský král Friedrich Wilhelm III. (1770–1840), vlastník letní rezidence v blízkých Mysłakowicích (Erdmannsdorfu). Král se snažil kolem sebe soustředit co nejvíc členů rodiny, a tak 9. května 1839 daroval Wojanów své nejmladší dceři Luise (1808–1870), ženě knížete Fridricha von Oranien-Nassau (1797–1881), který byl synem nizozemského krále. Noví vlastníci se neprodleně pustili do další – byť ne příliš rozsáhlé – přestavby, provedené v letech 1839–40. Na fasádě přibyla řada neogotických architektonických prvků; mnohem významněji byl upraven přilehlý zámecký park, který byl včleněn do již existujícího parkového a zá­meckého komplexu, již dříve vybudovaného na karpnickém a mysłakowickém panství.
Prací na projektu a rekonstrukci parku byl pověřen výborný krajinný architekt Peter Joseph Lenné, ředitel pruských královských zahrad. Využil přirozených hodnot krajiny, osou konceptu parku se stala řeka Bobr. Umně zdůraznil odtud se naskýtající pohledy na Krkonoše (s dominantou Sněžky) a Janovické rudohoří (s charakteristickými Sokolími skálami). V parku bylo vysazeno množství stromů: lípy, javory, jírovce, buky, jasany, červené duby a jiné, podél cest vysazeny aleje a vše završily dvě oranžerie, postavené na obou stranách paláce.
V době, kdy rezidence měla královské hospodáře, se palác stal místem přitahujícím významné hosty. Byli to sousedé z okolních letních sídel, ale především členové pruského panovnického rodu: sám monarcha, Luisin otec král Friedrich Wilhelm III. (návštěva 10. srpna 1839) a král Friedrich Wilhelm IV., král Wilhelm I. a také kníže Wilhelm Hohenzollern, který od roku 1822 vlastnil zámek v nedalekých Karpnikách. Pobývaly zde též korunované hlavy jiných zemí: v srpnu 1840 se tu zdržovala dcera cara Mikuláše I. – Marie Nikolajevna s mužem Maxmilianem de Beauharnis, knížetem Leuchtemberg; v červenci 1872 místo navštívila holandská královna Sofie spolu s nástupcem trůnu Wilhelmem Friedrichem. Často tu také pobývali králové a knížata z různých německých zemí: Bavorska, Hesenska, Porýní. Na návštěvy přijížděli také reprezentanti šlechtických rodů ze sousedství – Redenů, Schaffgotschů, Reussů, Matuschků, Stollberg-Wernigerode a jiných.
Roku 1881 zdědila Wojanów dcera Luisy Nizozemské, Marie Wilhelmina, kněžna zu Wied--⁠Neuwied (1841–1910). Roku 1906 přistoupila k další renovaci. Přesto palác za dva roky prodala za 400 000 marek Carlu Kriegowi z Olszanice, rotmistrovi záložního regimentu dragounů z Bredů. Krieg byl synem majitele nedaleké papírny v Dąbrowici. V letech 1925–45 byl Wojanów ve vlastnictví bolivijského konzula a vydavatele novin Kammera dr. Kurta Effenbergera. V době 2. světové války byl v budovách hospodářského dvora patřícího k zámku zřízen tábor nucených prací pro dělníky z Německem porobených zemí. Byli zaměstnáni v zemědělství a také v blízké papírenské továrně.

Od 2. světové války po současnost
Samotnou válku palác přečkal bez poškození, ale krátce po ní ho vyrabovali sovětští vojáci, po nich následovali polští vykradači, „šabrovníci“ (což byli zloději německého majetku, potom vyváženého do válkou zničených oblastí středního Polska). Po válce zde krátce fungovala dětská zotavovna, ale už roku 1948 byly v paláci zřízeny kanceláře i byty pro pracovníky státního statku (Państwowe Gos­podarstwo Rolne), který se specializoval na chov hospodářských zvířat a časem byl přejmenován na Státní chovatelský podnik Wojanów.
Uživatel budovy se o ni sice nijak přehnaně nestaral, ale přesto ji zachránil před zničením. Z čistě praktických důvodů (bez zřetele na hodnoty historické a památkové) prováděl průběžnou údržbu a opravy a objekt tak – na rozdíl od některých jiných – zbytečně nechátral.
Vše se změnilo po zrušení zemědělského kombinátu v roce 1991. Zámek neměl několik let hospodáře, stál opuštěný a začal se měnit v rui­nu. Teprve v roce 1997 ho koupila polsko-italská společnost, která se pustila do oprav. Bohužel, 17. května 2002 tu vypukl požár, který zničil střechu i část místností. V roce 2005 se objevil nový vlastník – společnost Palác Wojanów, která provedla kompletní rekonstrukci objektu včetně restaurátorských prací. Zámek byl přestavěn na luxusní hotelový a konferenční objekt s kapacitou dvě stě osob. Tvoří ho nejen vlastní palác, ale také bývalé hospodářské budovy (stáj, sýpka, po­stranní křídlo pro personál, kočárovna a stodola), ve kterých byly zřízeny restaurace, kavárna, vinárna, čajovna, bazén, hydromasážní zařízení, sauny, fitness, masážní salon, tělocvičny atd. Rekonstruován byl i přilehlý park.
Wojanowský palác není pouze místem odpočinku pro hotelové hosty a místem pro pořádání konferencí, ale postupně se stává důležitým střediskem kultury v Dolním Slezsku. Od roku 2012 se tam kromě jiného koná mezinárodní Festiwal Dell'Arte Wojanów, na kterém jsou kromě klasické hudby prezentována také díla dramatická a výtvarná.
 
                                                                                                             Ivo Łaborewicz
                                                                                                             překlad Jiří Dvořák
                                                                                                             foto Krzysztof Sawicki

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border