border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2016 arrow Jak zatopit Krkonoše
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Jak zatopit Krkonoše Tisk E-mail
Jiří Bašta (baš, jb)   
Sérii velkých povodní minulých dvou desetiletí loni vystřídalo nevídané sucho. Podobný nedostatek vody tu byl naposledy v roce 2003, předloni přišel silný jarní přísušek. Sucho dosud nepřicházelo tak často jako velká voda a způsoby ochrany proti němu se na rozdíl od protipovodňových opatření rozvíjejí kratší dobu. Oba jevy však mají jednu společnou vlastnost: povzbuzují apetit ke stavění přehrad. Během podzimu se v Krkonoších znovu objevili nově natření staří strašáci, totiž požadavky zařadit lokality Vilémov na Jizeře a Lata na Malé Úpě do seznamu míst, rezervovaných pro výstavbu velkých vodních nádrží.

Základní zaklínadlo: Generel
Myšlenka postavit kaskádu přehrad na Jizeře a další nádrže v Krkonoších a Jizerských horách je stará více než století. Podrobnosti z historie plánování a výstavby přehrad se dozvíte v článku Vlastimila Pilouse na dalších stranách. Aktuální dokumenty, shrnující státní politiku nakládání s vodami a odrážející i evropskou směrnici, byly schváleny v roce 2007 (Plán hlavních povodí ČR) a v roce 2009 (navazující Plán oblasti povodí horního a středního Labe). Do nich stále nebyly zahrnuty konkrétní lokality na výstavbu přehrad. Závazným podkladem pro územní plány je nyní Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod (LAPV), schválený ministerstvy zemědělství a životního prostředí v roce 2011. Ještě výchozí podoba generelu v roce 2009 byla myšlenkově pevně ukotvena v 80. letech, kdy se počítalo s megalomanským zvětšením a zmnožením plánů z dob monarchie – v celé republice rezervoval místo pro skoro dvě stě nádrží s různým posláním. Po dlouhých diskusích v něm zbylo 65 míst, z toho v krkonošsko-jizerské oblasti jen dvě zmenšené nádrže: Fořt na Čisté v Rudníku a Babí na Babském potoce pod Rýchorami. Vývoj počtu a velikosti uvažovaných nádrží uvádíme na mapě.
Sucho podnítilo usnesení vlády z 29. července 2015, které schvaluje „přípravu realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“. Jedním z úkolů stanovených usnesením je revize Generelu LAPV – rozuměj jeho rozšíření tam, kde hrozí nedostatek vody.
Lokality nádrží Vilémov, Labská soutěska a Lata byly v roce 2011 uvedeny v generelu jako „nezařazené“ s tím, že se nalézají v Krkonošském národním parku – jeho ochranné podmínky natolik regulují až znemožňují zástavbu, která by mohla zkomplikovat výstavbu přehrad v  možných budoucích suchých časech. Proč je tedy u Vilémova a Laty nyní znovu požadováno zařazení do generelu? Logická odpověď je jediná: aby se dostaly do územních plánů, aby bylo možné snáz postupně zadat vyhotovení projektové dokumentace. Sevřená údolí horských toků s dostatkem vody mají jednu výhodu: kromě toho, že jdou snadno přehradit, jsou málo obydlena. Podhorská nádrž Vestřev měla zatopit přes 1 100 domů v Horní a Dolní Olešnici, Dolní a Horní Kalné a v Čisté u Horek. Podobné projekty jsou naštěstí již společensky nepřijatelné a byly šmahem zamítnuty. Není možné držet stavební uzávěrou v šachu několik celých obcí. Naproti tomu plánované či diskutované horské nádrže by zatopily nižší desítky obytných domů (Fořt, Babí), nanejvýš něco přes stovku domů (Vilémov). Pozemky v národním parku jsou převážně ve vlastnictví státu. Přesto je výstavba nádrží na Jizeře či Malé Úpě špatný nápad. Už proto, že se neslučuje s podstatou národního parku, jak ji definuje zákon. Masivní výstavbu nepřipouští ani plán péče o národní park. Další argumenty proti výstavbě přináší hodnocení vlivu na životní prostředí, kterému byl podroben jiný strategický dokument, Plán pro zvládání povodňových rizik v povodí Labe.

Co by zmizelo pod vodou

Ochrana Jizerského dolu byla loni zpřísněna přeřazením tohoto území ze III. do II. zóny Krkonošského národního parku. Zřízením vodní nádrže Vilémov by bylo nevratně zničeno téměř nedotčené blokovo-balvanité koryto Jizery (druhým takovým u nás teče už jen Vydra) s obřími hrnci. Vedle dalších pozoruhodností neživé přírody by byla veta po celistvých bukových a smíšených lesích, které jsou domovem mnoha ohrožených druhů. Jejich výčet by byl příliš dlouhý, jmenujme tedy jen kriticky ohrožené rostliny sklenobýl bezlistý a jazyk jelení nebo plže vřetenovku krkonošskou (zdejší endemit). Žije zde na osmdesát druhů ptáků – za všechny silně ohrožení čáp černý, včelojed lesní, holub doupňák, kulíšek nejmenší, sýc rousný a lejsek malý – šestnáct druhů netopýrů, rys ostrovid atd. atd. Pro vranku obecnou, která zde má ideální podmínky, se připravuje zprůchodnění umělých překážek níže na řece. Jizera v celé délce je zařazena do Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR jako migračně významný tok z hlediska úhoře říčního. Všichni živočichové jsou vázáni na biotop, který by byl zničen.
O lokalitě uvažované nádrže Lata lze napsat podobná slova. Zatopeno by bylo hodnotné průlomové údolí Malé Úpy, dokumentující vývoj řeky v minulých geologických dobách. Nikde jinde v montánním výškovém stupni v Krkonoších nenajdeme tak rozsáhlá suťová pole. Latovo údolí je porostlé víceméně nenarušeným komplexem horských třtinových smrčin, najdeme zde fragmenty horských olšin a jasano-olšových luhů, horských klenových bučin, jakož i nelesní společenstva.
Obě údolí patří do evropsky významné lokality a ptačí oblasti Krkonoše. Výstavbou ohrožená společenstva a druhy jsou tedy i předmětem ochrany podle evropského práva. Když pomineme závažné narušení krajinného rázu (což není jen abstraktní hodnota, ale i jedno z lákadel a podmínek pro turismus) samotnými hrázemi a nádržemi, okolí by bylo poničeno přeložkami silnic, které tu vedou: mezinárodní silnice E 65 u Harrachova, která by se dotkla i CHKO Jizerské hory, silnice I. třídy č. 14 v Jizerském dole a silnice II. třídy č. 252 na Malou Úpu a dál do Polska.
Uvedený výčet je kratičkým výtahem ze souhrnných zpráv oddělení ochrany přírody Správy KRNAP k problematice vodních nádrží, které by samy zabraly tři strany časopisu.

Léčeme příčiny, nikoli příznaky

Nejde jen o zánik přírodních hodnot. Ministerstvo zemědělství považuje přehrady za efektivní nástroj pořízení zásob vody a míní, že se jimi vyřeší deficit způsobený klimatickou změnou (viz např. propagační brožuru Sucho – vážná hrozba pro Českou republiku, dostupné na e-agri.cz). Velké technické stavby hrají prim před měkčími a lacinějšími opatřeními, realizovatelnými v zemědělství a lesnictví. Ve skutečnosti přehrady technicistně jednostranným způsobem jen zmírňují následky dlouhodobě špatného nakládání s krajinou, která nedokáže zadržet vodu.
Abychom však nezůstali jen u hněvivých slov. Správa KRNAP a Sprá­va CHKO Jizerské hory v minulých letech bez velkého humbuku zapracovaly na akumulaci vod na těch nejpřirozenějších místech, totiž na mokřadech, doslova na hřebeni střechy naší vlasti. Více než 1 100 drobných přehrážek blokuje staré meliorace rašelinišť a podmáčených smrčin, které dovedou nasáknout vodou v objemech srovnatelných s přehradami. Mohutnějšími přepážkami byly asanovány hlavní odtoky melioračních systémů. Dlouhodobá péče o lesy a podpora hospodaření na loukách rovněž podporují udržení dobrých podmínek k udržení vody v krajině. Tuto dlouhodobou práci doprovází po nejméně dvanáct let nezměněný a mnohokrát vyslovený negativní názor obou správ na výstavbu přehrad ve svěřeném území.
Úvahy o přehradách by měly přijít až v momentě, kdy budou jiné, přírodě bližší možnosti v maximální míře vyčerpány. Krkonoše a Jizerky další beton nepotřebují.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border