border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2016 arrow Mikulášský výšlap okolím Jilemnice
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Mikulášský výšlap okolím Jilemnice Tisk E-mail
Jana Tesařová   
Prosincová horská pěšina vyšla na předvečer svátku sv. Mikuláše, a tak jsem už v přípravách přemýšlela, co andělského, čertovského a mikulášského bychom cestou necestou horskými zákoutími navštívili. V redakci jsme dali hlavy dohromady a Krkonoše z toho našeho přemýšlení vyšly jako hory hříšně ďábelské. Andělskou horu mají v Jeseníkách a biskup Mikuláš se v horských pojmenováních našeho regionu nevyskytuje vůbec. Zato čerti se v Krkonoších vyznamenali Čertovou strouhou, Čertovou horou a Čertovkou nedaleko Jilemnice. Jako z hůry mi přišel nápad využít během výšlapu svezení parní lokomotivou, jež tradičně zpestřuje mikulášské veselí na trati Martinice v Krkonoších – Rokytnice nad Jizerou. A po úbočí Čertovky půjdeme taky.
O půl deváté nasedá­me na jilemnickém vlakovém nádraží do prvního z pěti vagonů tažených parní lokomotivou s familiár­ním názvem Babička 310.0134. Mašinku provozuje Klub přátel železnic Českého ráje, který sídlí v Turnově. Mimo Babičky tahle parta nadšenců doslova ze šrotu postavila na kolejnice několik dalších skvostů, které stojí za zhlédnutí. Třeba při akcích v turnovské výtopně. Z Jilemnice po malebně poetické trati míříme do Poniklé – cesta za zvuku dnes už pramálo slyšeného š-š-š-š trvá okolo dvaceti minut. Mimo jiné projíždíme místem, kde se loni utrhla skála, která se zřítila na trať a zablokovala ji na několik týdnů. I když je místo zajištěné a zpevněné, i dnes budí patřičný respekt, protože se tu projíždí v těsné blízkosti skalní stěny, která připomíná práci těch, kdo museli traťový koridor vylámat ve skalnatém břehu Jizery.
Jižní část Poniklé nás vítá ranní mlhou, která trochu milosrdně schovává zdejší bytovky, jež hyzdí malebný obraz podhorské obce. Z nádraží vycházíme po žluté a takřka okamžitě se nám začínají předvádět typické krkonošské roubenky oděné do zelené, hnědé i červené. Dříve tu snad v každé světnici za světla petrolejek navlékali vánoční ozdoby z korálků. Tradiční výrobu dnes převzala manufaktura Rautis. Kromě typického řemesla a lidové architektury je Poniklá známá zejména jeskyňářům – i my na protějším svahu tušíme místo, kde se nachází Ponikelská jeskyně. Označení jeskyně ale celý systém dómů a chodeb v podzemí v Poniklé poněkud podhodnocuje. Jeho doposud prozkoumané prostory dosahují délky 250 metrů.
Stoupání mezi staveními směřující k lesu na Přívlace bude dnešní jedinou významnější terénní lapálií. Zahřeje slušně, ale nevyčerpá. Po zdolání kopce nás čeká asi dvanáct set metrů mimo turistické značení. Ze žluté se uhýbá na konci lesa, když se před vámi otevře polní cesta lemovaná stromořadím. V mapě odbočku poznáte podle hrany lesa směřující k jihu a malé vodní plochy ukryté v zeleni. Rybníček je správně zašoupnutý z dohledu pěších turistů a po vydatných deštích plný vody. Kdo ale ví, jak to bylo o letošním suchu? Když se vynoříme z lesa, otevře se před námi kulturní krajina a panorama Roprachtic. Na silnici se dáváme vlevo a na první odbočce za autobusovou zastávkou zase vpravo, směrem k zemědělským budovám. Cykloturistické značení č. 4173 odbočující vlevo z asfaltové cesty nás vede na parádní blátivou polňačku. V jiných ročních obdobích to musí být příjemná cesta bez asfaltového pokryvu, ale podzimní deště s ní udělaly své, a tak si každý hledáme co nejméně čvachtající stopu.
V místě s nejpěknějším výhledem, který bychom bývali byli měli, kdyby se nám do cesty nepostavila hradba šedivé nízké oblačnosti, dohlíží na výsek západních Krkonoš svatý Jan Nepomucký v „podživotní velikosti“. Tak vyhotovení světce velikosti pygmeje komentuje informační tabule. Za ostrou zatáčkou vpravo zacházíme do lesa. Lesní cestu by zdejšímu hospodáři záviděl kdejaký inlajnista, protože je vyvedená v hladkém asfaltu. Cyklisty tu od úmyslu pustit to samospádem dolů odrazuje několik nápisů přímo na asfaltu varujících před kluzkým povrchem. Když se po kilometru vyloupneme z lesa, otevře se před námi výhled do údolí Jizery protékající Dolní Sytovou, kam míříme za dvěma zajímavostmi. Každá z nich je z jiné nůše, ale obě stojí za pokoukání. K dřevěné osmiboké zvonici přicházíme ze zle nedobrého směru – v okolí zvonice jsou vyskládané hromady dříví, které překrývá modrá igelitová plachta. I když „vyskládané“ je podobně nepřesné jako „překrývá“… Spíš to tu vypadá jako ve sběrně odpadních surovin. Co by na to asi řekly generace zvoníků, již obsluhovali šindelem pokrytou zvonici před její elektrifikací? K Peřimovskému mostu, kte­rý leží v katastru Dolní Sytové a je technickou památkou, pokračujeme vlevo po silnici asi osm set metrů.
Železobetonový most byl slavnostně otevřen v roce 1912 po rok trvající výstavbě. Pro obyvatele obou jizerských břehů byl vysloveným požehnáním po několika povodních, jež opakovaně strhávaly zdejší chatrnou lávku. Vzhledem k charakteru toku Jizery – koryto je tu úzké a o erozních silách vody by mohly vyprávět obří hrnce viditelné z mostu proti proudu – bylo v roce 1911 rozhodnuto o zbudování klenutého mostu bez středové podpěry, jehož konstrukce bude samonosná. Jeho nosnost je dodnes úctyhodných 44 tun na jedno vozidlo.
Za mostem pokračujeme po cykloturistické stezce č. 4206, která nás pohodlně dovede až do Jilemnice. Než zajdeme do lesa nad Sekyrkou, ještě se nám zjeví vysílač na Strážníku (610 m n. m.) a průčelí kostela sv. Kateřiny v Mříčné. Nad Jilemnici se dostáváme v místě, kde bylo podle poučné tabule popraviště. Tady znovu potkáváme žluté značení a dáváme se po něm, až dojdeme na louku nad stříbrnou krytou halu, která naznačuje místo, kde se odbočuje k ukryté kapli s vydatným pramenem, jenž svou trochou přispíval k zásobování města ještě v 70. letech minulého století.
Ke kapli svatého Isidora vede pěšinka zasypaná jehličím, stoupající podél strouhy vytékající z pramene u kaple. Dříve tu místo dnes už památných jasanů prý stávaly lípy a ke kapli se pořádaly poutě. Zejména v létě vám mohou znepříjemnit cestu včely, které si hlídají včelín u odbočky na pěšinu. Teď díky chladu naštěstí spí. Po žluté odsud pokračujeme do zámeckého parku a pak do Zvědavé uličky ukojit naši vlastní zvědavost. Když ji projdeme na konec a zase zpátky, zakotvíme v Šaldově statku, kde podle spokojených tváří horských pěšiníků dost dobře vaří.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border