border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2016 arrow Bitva u Liberce
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Bitva u Liberce Tisk E-mail
Petr Brestovanský   
Bitva u Liberce 21. dubna 1757 patří mezi historické události, které málem neodolaly působení zubu času. Do obecného povědomí veřejnosti se toto válečné střetnutí dostalo ve spojení s archeologickými výzkumy na Nerudově náměstí v Liberci v roce 2011, kdy byly objeveny jeho následky v podobě hromadných válečných hrobů.
Na Liberecku na přelomu let 1756–7 probíhaly přípravy na očekávaný pruský útok. Část rakouské armády se tu ubytovala na zimních kvartýrech. Polovina pěchoty pod velením Johanna Sigismunda Macquira, hraběte z Inniskillen, okolo 10 200 mužů, byla ubytována v Jab­lonném v Podještědí a jeho okolí. Druhá polovina pěchoty a 3 000 jezdců pak kvartýrovaly v samotném Liberci pod velením hraběte Frantze Moritze de Lacy.
Zima byla u Liberce vyplněná stavbou polního opevnění na jedné z přístupových cest do Českého království. Kromě opevňovacích prací docházelo i k menším vojenským výpadům proti Prusům (Ostritz, Hirschfelde) a naopak (přepadení Frýdlantu).
Před bitvou u Liberce v dubnu 1757 se pod pruským velením vévody z Braunschweig-Bevernu nacházelo přibližně 16 000 mužů pěcho­ty a 4 300 mužů jízdy rozdělených do 20 praporů a 25 eskadron. Tato část armády, která se 20. dubna zdržovala u Žitavy, je pro nás nejzajímavější, neboť ona se ubírala cestou přes Liberec. Proti ní stálo 19 praporů, 23 kompanií granátníků a 34 eskadron spolu s dělostřelectvem, tedy okolo 18 000 pěšáků a 4 900 jezdců pod rakouským velením Christiana Moritze von Königsegg-Rothenfels.

Bitva
Bitva u Liberce začala okolo páté hodiny ranní a její vývoj byl následující.
Jako první překročil velitel pruských vojsk vévoda z Braunschweig-Bevernu pod ochranou šesti děl Ostašovský potok a rozvinul mezi Horní Suchou a Starými Pavlovicemi paralelně s Rakušany svoji bitevní formaci. V první linii se nacházela pěchota pod velením polního podmaršálka von Lestwitz, složená ze čtyř mušketýrských pluků a tří granátnických praporů. Ve druhé linii byl jeden pěší pluk. Na pravé křídlo se přesunuly tři pluky dragounů, za nimiž stála část husarů. V záloze, která se neúčastnila bojů, zůstaly dva pěší pluky a granátnický prapor. Nejdříve se dva pruské prapory granátníků s bajonety pokusily prorazit opevnění na kraji lesa mezi Ostašovským a Františkovským potokem pod Ještědem. Zároveň se podařilo třem pruským dragounským regimentům prorazit první linii a generálmajor von Normann dále pokračoval s útokem. Palba rakouského dělostřelectva z Františkova a rakouské pěcho­ty z okraje lesa mezi Ostašovským a Františkovským potokem však přinutily pruskou kavalerii k ústupu. Rakouská jízda se znovu shromáždila a přešla do útoku. V okamžiku, kdy situace pruských sil na rakouském levém křídle začala být kritická a pruští dragouni ustupovali, byli na bojiště povoláni Puttkammerovi husaři, kteří přeměnili ústup v opětovný útok.
O tvrdosti střetu jízdních vojsk svědčí to, že padlo přes 500 jízdních jednotek jen na rakouské straně. V bitvě zemřeli velitel rakouské jízdy Porporati, velitel dragounského pluku hrabě Otto Ferdinand Hohenfeld a smrtelně zraněn byl plukovník Karl von Sinnewald, velitel kyrysnického pluku. Pluk pruských dragounů pod velením Karla Ludwiga von Normanna ztratil v bitvě 35 jezdců a 114 bylo raněno. Následovala menší srážka mezi pěchotou. Do bitvy nezasáhly pluky, kterým velel na pravém rakouském křídle Lacy. Ale ani další pluky ze středu rakouské formace nebyly schopny efektivně na levém křídle zasáhnout a zůstaly v pozadí. Pouze dělostřelectvo na Keilově vrchu způsobovalo větší ztráty v řadách postupujících Prusů na jejich levém křídle, avšak daleko od místa nejprudších bojů.
Pruská pěchota postupně obsazovala terén bojiště, úspěšně pronikla levým rakouským křídlem a zaútočila s bajonety na lehké polní opevnění. Rakušané nebyli schopni útoky zadržet. Nejvyšší velitel hrabě von Königsegg opustil pozice, vzdal obranu Liberce a nařídil co možná nejuspořádanější ústup na jižněji položené pozice, kde se spojil s Macquirem, se kterým mohl úspěšněji konkurovat nepříteli. Rakušané se shromáždili za Vescem, kde hrabě Lacy kryl se svými ještě čerstvými silami ústup, který již proběhl spořádaně přes Dlouhé Mosty do Hodkovic. A tak okolo jedenácté hodiny dopolední bitva skončila. Ztráty podle jednoho ze zaručených seznamů činily na rakouské straně 25 důstojníků a 849 mužů. Na pruské straně pak padlo 30 důstojníků a 625 mužů.

Epidemie
Město Liberec bylo bezprostředně po bitvě obsazeno. Městský špitál nemohl nabídnout dostatečnou kapacitu a  pro raněné vojáky byly zřízeny lazarety. Raněné důstojníky ubytovali v areálu libereckého zámku nad dnešní Palachovou ulicí. S raněnými vojáky bylo možné se setkat i v domácnostech libereckých měšťanů. Vzhledem k nízké úrovni zdravotnictví vypukla zanedlouho v lazaretech epidemie skvrnitého tyfu, která se do Liberce vracela i v následujících letech, kdy se v něm nalézaly další vojenské lazarety, pro změnu rakouské. Liberečtí měšťané byli nuceni ve svých domácnostech ubytovávat nemocné a zraněné vojáky, a tak se epidemie tyfu rozšířila i mezi nimi. Odhad mrt­vých libereckých měšťanů se pohybuje okolo 10 % tehdejší populace města a okolních obcí.
Mrtví vojáci byli po bitvě pochováni v Janově Dole nedaleko kostela sv. Jana Nepomuckého (zbudovaného v roce 1716) a také v Ostašově, kde podle ústní tradice má být i hřbitov koní uhynulých v bitvě. Ranění vojáci byli po bit­vě převezeni také do míst, kde údajně stávala střelnice libereckých ostrostřelců. Tam byl v době válečného konfliktu v roce 1757 zřízen vojenský polní lazaret, kde vojáci umírali na následky svých zranění či na skvrnitý tyfus. Dnes na tomto místě nalezneme Nerudovo náměstí, které vzniklo i s prvotní zástavbou jako tzv. Filipovo město až čtvrtstoletí po válečném konfliktu, roku 1784.

Kostrové pohřby v Liberci

Na počátku října 2011 došlo na Nerudově náměstí k mimořádně významnému objevu. V mís­tech původního vojenského polního lazaretu byl nalezen jeden z nejlépe zachovalých hromadných kostrových hrobů z období sedmileté války. Podle antropologického zhodnocení se jedná o kosterní ostatky většinou mladých mužů ve věku zhruba 25 let. Ti leželi naházeni přes sebe v asi metr hluboké jámě. Ze zajímavých artefaktů se podařilo objevit kovové knoflíky z původní ústroje (např. knoflík s monogramem císaře Karla VI. či císařovny Marie Terezie). Někteří jedinci měli na hlavě zbytky vlasů spletených do copánků. V rohu jámy byla objevena dětská dřevěná rakev s ostatky asi ročního dítěte zasypaného hoblinami. Přes celé víko malé rakve byl namalován kříž s jetelovitým ukončením. Archeologický výzkum, který probíhal s různou intenzitou od roku 2002 (dále v letech 2003, 2011 a 2012), objevil ještě další jámy s kosterními ostatky. Počet nalezených jedinců je dnes více než sedmdesát. Kromě vojáků jsou doloženy i pohřby dvou dětí a jedné ženy. Většina hrobů byla z hygie­nických důvodů zasypána vápnem.
Dalším místem v Liberci, o kterém z písemných pramenů víme, že se tam v období sedmileté války pohřbívalo, je krypta pod kostelem sv. Kříže. V letech 1757–8 zde byli pochováni tři důstojníci a jeden lékař, kteří umřeli v polním lazaretu na následky zranění z bitvy či na tyfus. Zřejmě stejnou infekční nemocí se nakazil a v roce 1757 zemřel i oltářník od kostela sv. Kříže Adalbert Franz Preisler, který zde byl též pohřben. Klid zesnulých a původní uspořádání rakví bylo bohužel několikrát v minulosti zcela a nenávratně narušeno. Po těchto neodborných zásazích v kryptě chybí většina z devatera kosterních ostatků, které zde byly uchovávány, i téměř veškerá původní hrobová výbava, a tím srovnávací historický materiál.

V lazaretu
Jak to mohlo vypadat ve vojenském lazaretu 18. století? Tuto situaci nám přiblíží učitel Anton Lehmann (1743–1820), který v osobní kronice zachytil  situaci v lazaretech na zámcích ve Velkém Valtinově, Stráži pod Ralskem a Lemberku po bitvě u Hochkirchu (14. října 1758): Tu viděl člověk bídy, tu nářku. Kdo mohl se svými zraněními chodit, byl na tom ještě dobře, kdo však při převozu ležel na tvrdém selském voze, trpěl strašlivými mukami, sotva kolo zavadilo o kámen. Když potom nešťastníci byli k večeru dopraveni do kvartýrů a snášeni z vozů, úpěnlivě křičeli. Ještě hůře na tom byli ti, kteří byli převáženi na kárách, protože byl nedostatek selských vozů. Nyní leží politováníhodní v místnostech na zemi na rozložené slámě plní blech a vší, dnem i nocí naříkající; z mnoha stran bylo slyšet zoufalé ‚Jezus, Maria!‘. Ti, jimž zbývalo ještě trochu síly, proklínali hodinu zrození svého i svých rodičů. Nejubožejší byli ti, jimž dělová koule urvala obě nohy nad koleny. Pahýly jim otekly a nabyly k okraji hnědé barvy. Uvnitř ran jim maso černalo. V takových bolestech je jednou za čtyřiadvacet hodin navštívil felčar, který seškrábal hnis a přiložil nový obvaz. Jen jedenkrát jsem musel ve světnici s raněnými setrvat celý den a nikdy nezapomenu, co jsem prožil. Ti, kteří po domech zemřeli, byli příštího dne pohřbeni. Ve valtinovském zámku byli mrtví prostě jen vyhazováni z oken. V jiných zámcích (Lemberk) byli stahováni po schodech tak, že se jejich lebky otloukaly o každý schod…

osm zastavení
Budete-li chtít navštívit místa spojená s bitvou, můžete využít osm informačních tabulí, které v Liberci zbudovala v roce 2014 obecně prospěšná společnost Archa 13 za finanční podpory Euroregionu Nisa v rámci projektu Bitva u Liberce 1757 – zprostředkování informací a vzdělávání. Zastavení jsou podrobně popsána v průvodci Památná místa bitvy u Liberce 21. 4. 1757, dostupném na internetu (archa13.cz /archa13/bitva-u-liberce-1757). Dio­ráma s čás­tí bojiště či volně loženou repliku dobové zbraně uvidíte v expozici Zapomenuté dějiny města Liberce pod libereckou radnicí. Tu vybudovala taktéž společnost Archa 13 ve spolupráci se Statutárním městem Liberec v roce 2014.


Aktualizováno ( Sobota, 29. duben 2017 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border