border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2017 arrow Peklem k Čertovu mlýnu
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Peklem k Čertovu mlýnu Tisk E-mail
Jana Tesařová   

Z parkoviště u augustiniánského kláštera se dáváme směrem ke Krkonošskému muzeu Správy KRNAP a poté odbočujeme spolu s Husovou ulicí směrem k centru Vrchlabí. Na náměstí Míru se chytneme modrého značení, jež nás provede příbřežní zástavbou, přes dobrodružně zvetšelý ocelový most kolem velkého šedivého domu, jejž přechodně obýval Josef Čapek, když se ve Vrchlabí učil na tkalce. Za městským kinem se od značení odkloníme a vydáme se vlevo do kopce ulicí Kbely. Stoupání nám poskytne výhled na zadní trakt vrchlabské Střelnice. V minulosti to bylo království ostrostřelců, dnes je budova kulturním domem. Druhou odbočkou vpravo se vydáme k bývalé jízdárně a pak ulicí Na Valech vzhůru po úpatí Jankova kopce. Asfalt se změní v neznačenou dvoustopku, která je ale dobře zřetelná a nelze ji minout. Podél koňské pastviny vpravo a ohrady s ovcemi vlevo stoupáme k bezlistému stromoví, kde se cesta stáčí směrem k městskému parku a žlutému značení.

Kdo se nezastaví k odpočinku u masivního stolu s lavicemi, jako by na trase ani nebyl. Z ne úplně tradičního směru se tu nabízí pohled na vrchlabský zámek a část města. Žluté značky se držíme po osm set metrů. Prvotní stoupání po hraně louky střídá  rovinka v lese. Když půjdete opravdu tiše, máte mimořádnou možnost potkat něco z krkonošských paroháčů. Všímavý pozorovatel si vpravo od cesty všimne zásypu – přízemního krmelce původně pro bažanty, dnes, kdy jejich počty poněkud prořídly, se v zásypech z menších živáčků stravuje, kdo může. Od žlutě značené cesty se odpojujeme v místě, kde začíná klesat, a nám se nabízí stoupání vlevo do světliny tvořené loučkou. Dvě stopy po lesních vozidlech nás provedou znovu lesem, pak další loukou kolem krmelce – přítomnost krmiva zvyšuje početnost šlépějí v okolí na několik desítek na metr čtvereční. Když z auty vyjetých kolejí nevystoupíte, vyvedou vás po osmi stech metrech na vrcholek Jankova kopce s geniálním výhledem do dalekého široka.
Pokud se nechcete prodírat lesem a obcházet oplocenky, vydejte se ideálně stejnou cestou zpět, a jakmile to půjde, dostaňte se na louku vlevo pod lesem. Od hrany lesa to vezměte mírně vlevo tak, abyste jen lehce lízli první remízek a napojili se na okraji druhého na neznačenou cestu klesající k Peklu. Nenechte se odvést na nedalekou asfaltku. Je to cesta Rumovka a svedla by vás do prvního záhybu silnice na Strážné. A to byste si zašli. Naše zprvu luční, pak lesní a na konec obestavěná cesta nás přivede do místní části Hořejšího Vrchlabí. Den před svatým Mikulášem se to hodí. Kde jinde než v Pekle si člověk uvědoměle potichu zazpytuje svědomí… Zřejmě v odpověď na naše (moje) zpytování, má restaurace a minipivovar, příhodně umístěný na trase našeho výšlapu, zavřeno. Jen pro tentokrát – sanitují. Jinak je tu možné posedět nad místním zlatavým mokem a turistům se nabízí i možnost hydratace na další cestě lahvovým i plastovým, jež tu taky prodávají. O chlebu a čaji pokračujeme po červené směrem k via­duktu. Pod ním se přivineme k zelenému značení a pokračujeme kus Bucharovou ulicí podél silnice na Křížovky a Benecko.
U nepřehlédnutelné budovy někdejší kovárny stojící vpravo od silnice se spolu se zelenou dáváme úzkou asfaltkou do kopce. Ve stoupáku se pokocháme areálem někdejší Tesly, zahrádkářskou kolonií i skupinkou penzionů nabízejících ubytování v Podžalí. Hlídáme si první asfaltové odbočení ze zeleného značení. Podél smrkořadí a pak podle živého plotu obcházíme ojedinělé stavení a pak se dáváme loukou ve směru remízku. Stromoví vpravo nad námi se snad kdysi uchytilo v prohlubni úvozové cesty, která povede i nás. Držíme se jí, dokud nezmizí v lese. Tam přeskakujeme bezejmenný potok, kde pod sněhem skončily jakékoli známky cesty či pěšiny. Vodítkem v orientaci vám mohou být mohutné javory stojící zřejmě tam, kde dříve snad nějaká cesta vedla. Držte se více nad nimi, dokud po čtyřech stech metrů nenarazíte na dvoustopou cestu přicházející od mýtiny vlevo. Ta nás přivedla na pastvinu, kde jsme mírně do kopce podél ohradníku a s křovinami u levé ruky přišli na neznačenou cestu vedoucí prostředkem pastviny k parkovišti na Křížovkách. Minout je nemůžete, je vidět minimálně z poloviny louky.
Přímo z parkoviště vede modré značení do lesa. Když po něm budete pokračovat, dojdete do Valteřic. Poté, co vyjdeme z lesa, pokračujeme asi pět set metrů k odbočce na polní cestu vlevo. Po padesáti metrech se nám opět nabízí možnost odbočit vlevo, a tak se vydáváme k ochrannému pásmu vodního zdroje a ještě obcházíme zorané pole, nyní pokryté sněhem a připomínající bělostné moře za letní brízy. Jen co po levici ustoupí poslední křoví blízko cesty, dáme se přímo dolů jižním směrem po hraně lesa. Na les na vrcholku kopce se musíte dívat ještě skrz jeden remízek, abyste byli správně. Držte se pod ním tak, abyste jej měli po levé ruce. Loukou pokračujte, dokud nepotkáte zleva od Smejkalovy boudy přicházející cestu, tedy nějakých šest set metrů. Pak odbočte vpravo k lesu.
Místo dobře označuje ohradník vedoucí paralelně s cestou – zde se láme podle lesa vlevo dolů. Pěkná a koukatelná cesta s líbivým okolím nás vyvede na louku nad Vejsplachami. Vlevo v lese se pod sněhem tyčí několik pravidelných, až metr vysokých kupek. Ty tu postavili mravenci, kteří za dlouhých zimních večerů zpívají promrzlé písničky hluboko v útrobách svých jehličnatých hradů. Na zelenou vedoucí do Vrchlabí přicházíme nedaleko kříže u Vejsplach. V názvu tohohle rozcestí stojí slovo Výsplachy, ale výsplachy jsou jen hyperkorektní výšplecht, a aby se tenhle místní název používal korektně a nikoli jako vejšplecht, musí se důsledně dbát na pravopis Vejsplachy. Howgh! Než dorazíte k Čertovu mlýnu na samotě u cesty, potkáte se se stádečkem koníků. Zvířata nás bedlivě pozorují, ale nepřiblíží se. Majitelé výmluvnou cedulí prosí, aby nebyla krmena, k čemuž se přimlouváme. Asfaltka nás odsud spolehlivě dovede na vrchlabské Třídomí. Tam už jen přejdete po železné lávce obchvat a seběhnete podél hřbitova zpět ke klášteru a parkovišti. Pokud máte rádi zádumčivou krásu starých hrobů, můžete to tiše vzít hřbitovem.

Aktualizováno ( Středa, 11. leden 2017 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border