border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2017 arrow Záskokem do přezimovací obůrky
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Záskokem do přezimovací obůrky Tisk E-mail
Jana Tesařová   

Na pár otázek o zimní péči o jelení zvěř jsem zajela nikoli pohodlně do kanceláře o pár pater níž, ale až na územní pracoviště v západokrkonošském Harrachově, kde mě srdečně přivítal jeho vedoucí Antonín Blomer, který tu jedenácti dalším krnapákům šéfuje od reorganizace parku v roce 2013. Za turisty se chci vyptat, kdy přesně se zavírají přezimovací obůrky a s nimi i přístup na některé cesty. A zajímá mě také chování zavřených jelenů, jak obůrky ovlivňují stav lesa a kam se dostávají kaštany a jiné laskominy, které pro jeleny sbírá veřejnost i děti ve školách.
Hned na začátek si povězme o tom, jak člověk po staletí negativně zasahoval do přírodní rovnováhy. Jelen jako plaché, a především kdysi stepní zvíře prospívající v otevřené krajině nížin a rovin byl lidskou rozpínavostí vytlačen do úkrytu v horách. Alespoň zde má poslední zbytky klidu a životního prostoru. Středověký a novověký lovec a hospodář si cenil kůží dra­vé zvěře, a tak postupně vyhubil své konkurenty v lovu – velké šelmy stojící na vrchol­ku potravního řetězce jako predátoři jelení zvěře přestaly v Krkonoších žít a plnit svou funkci regulátorů počtu spásačů. A dnes si s tím, myslivče a lesohospodáři, poraď!
Pokud by člověk nepřevzal funkci vrcholného predátora a nepodnikal kroky k ochraně lesních ekosystémů, zejména v zimě by přemnožená vysoká zvěř působila loupáním a okusem velké škody v horských lesích. O počtech zvěře mají lesníci až překvapivě přesný přehled. Pokud se podaří zavřít veškerou jelení zvěř, dají se celkové počty zvěře v obůrkách určit dle věku a pohlaví téměř 100%. „Za mírných zim, jako byly poslední tři roky, kdy některé kusy přezimují mimo oboru, počítáme s odchylkou 5–10?%, když je zima krutá, víme o 99?% jelení zvěře na území jednotlivých polesí, protože zvěř se zdržuje v do­bě strádání převážně u ostatních krmelišť hlavně srnčí zvěře,“ překvapuje mě Antonín Blomer přesností evidence jednotlivých kusů. Po celý rok se jeleni trousí ke krmelištím, nejstarší vodící laně tak s prvními mrazy a sněhem dobře vědí, kam zavést své kolegy. Na Harrachovsku jsou takováto oplocená krmeliště – tak v 70. letech vznikla první přezimovací obůrka na Bílé vodě – celkem čtyři. Jakmile se do obůrky stáhne dostatečný počet jelení zvěře, zavřou se vrata a zvířata se už nepustí ven. Zase až na jaře. Výhody z toho plynou pro obě strany. Jeleni mají zajištěnou potravu a bývají také odčerveni a případně přeléčeni, když je něco trápí, a lesník má zase jelení shozy. Hospodáři je mohou snadno spočítat a mají kontrolu nad jejich potravními potřebami a zdravotním stavem. Jelen v obůr­ce nemůže okusovat a loupat okolní stromy. V KRNAP to nejvíce odnášejí nejžádanější dřeviny – javor, buk a jedle. Jelen je zvíře mlsné, proč by požíral všudypřítomný smrk. Za poslední dva roky s relativně mírnou zimou se podařilo shromáždit 3/4 všech jelenů. Tonda Blomer přidává ještě jednu zkušenost: „Do obůrky Janova cesta se stahují především laně, kolouši, tedy holá zvěř a většinou pouze mladí jeleni. Starší kusy chodí do obory Fišerova rokle. Nějak tu společnost mladých a laní v zimě nevyhledávají.“ Heleďme!
Ne všechna zvířata stihnou uzavření obůr­ky – pro turisty jsou směrodatná data 1. prosince–15. května. „Zavírání i otvírání obůrek jsou závislé na počasí. Proč zavírat obůrku, kde nejsou zvířata, protože ještě nepřišly mrazy a venku je co spásat. Bílou vodu jsme letos zavírali 5. prosince, Janovu cestu 4. prosince. Když nemrzne a není sníh, můžou se zavírat po posledním odstřelu, tedy až po 15. led­nu, jak tomu bylo loňskou zimu. Otevírají se až několik týdnů po sejití sněhu, když začne rašit první tráva. Zvířata mají zase co jíst, a tak je není třeba stresovat v obůrkách. V Rokytnici zpravidla otevíráme o 3 týdny dříve než v Harrachově, je tam dřív zeleno,“ popisuje přírodní zákonitosti fořt Blomer. Ještě dodává, že obory blíž říjišti na hřebenech se zaplňují postupně, níže položené pak vezmou jeleni v čele s vodící laní útokem v podstatě naráz.
Na Bílou vodu se jedeme podívat. „Po zavření musí být minimálně čtrnáct dní v obůrkách absolutní klid, aby se zvěř nestresovala. Krmit sem docházejí jen jeden až dva titíž lesníci, ke kterým si zvěř postupně získá důvěru, jinak nikdo. Cesty uzavíráme na ochranu jelenů před vyrušováním. Kdyby do obory vběhl např. něčí pes nebo skupina turistů, zvěř by se pomlátila, třeba i prorazila oplocení nebo trpěla až smrtelným vyčerpáním ze stresu“. Pořád si musíme uvědomovat, že tu máme co do činění s divokými zvířaty, která se vrátí zpátky do přírody a přivyknutí k člověku by bylo jen na škodu. U brány obůrky nacházíme stopy a roztahané seno. Několik zvířat ještě zůstalo venku a jedno se dokonce snažilo dostat ke žvanci do obůrky. „Podle stop venku můžeme ještě dopočítat volné kusy. Každá obůrka má také důmyslný jedno­směrný vchod – záskok. Staví se obvykle proti svahu v oplocení takový asi dvoumetrový „schod“, aby byl pro zvíře průchozí směrem dovnitř, ale ven už ne.“ Uvnitř jsou zase vidět jednotlivé zálehy. Laikovi mohou připomínat žlutě mastné vyleželé fleky s otisky běhů od kolen a pat dolů, jak si je vysoká složila pod sebe. I z nich lze odvodit počet zvěře, tady jí je ale mnohem víc než zálehů. Ze seníků i kolny oborníci vytahují kbelíky s ovsem, na vidlích kupky sena a po lopatách kaštany. Z chladu krechtu – zemního sklepa – Tonda vyhazuje řepu. Ta musí zbýt až do jara, kdy u potoka nedaleko obůrky vyraší devětsily, které na trávicí trakt zvěře působí projímavě. Tak se jim nabídne dužnatá řepa a problém se tím rozmělní. Do prosince se krmí ovsem, dokud nenakvasí siláž, a taky proto, že zvěř přibližně od konce prosince do začátku března špatně tráví jadrné krmivo. Na polesích jsou schopni pokrýt maximálně 60 % spotřeby sena z vlastních luk, zbytek se vykupuje od soukromníků. Asi nejdražší lahůdkou jsou kaštany. „Ty kupujeme po pěti korunách za kilo,“ říká Blomer, zatímco na sníh nahází dobrých sedm plných lopat. A já počítám ty koruny a kila. Teď chápu smysl sbírek přírodnin na pomoc zvěři víc než kdy jindy.
„A co vás, Tondo, čeká příští rok?“ ptám se na závěr. „Díky projektům EU jsme loni mohli pořídit nové ploty u tří obůrek a příští rok plánujeme nový krmelec do Fišerovy rokle i Janovy cestxy a zásobník na siláž na Bílou vodu. Siláž uspoří čas s navážením nového krmiva, kdy je objemové, dužnaté a jadrné krmivo vlastně v jednom,“ uzavírá povídání o letošku a každoročnu a předvídá dění věcí příštích fořt Antonín Blomer.

Aktualizováno ( Středa, 11. leden 2017 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border