border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2017 arrow Vady na kráse libereckého granitu z kamenolomů Ruprechtice a Hraničná
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vady na kráse libereckého granitu z kamenolomů Ruprechtice a Hraničná Tisk E-mail
Jakub Šrek   

Josef Klomínský 

Přestože je liberecký granit dosti stejnorodou horninou krkonosko-jizerského masivu, vyskytují se v něm v malém měřítku vady na jeho kráse. Ty jsou na obtíž zejména lomařům, protože jejich zákazníci vyžadují vizuálně jednolitou, „dokonalou“ horninu (občasné využití těchto vad architekty jako dekorační záměr je spíše výjimečné). Mezi tyto nehomogenity patří geneticky příbuzné černé i světlé šmouhy, tzv. šlíry, různě velké ostře ohraničené skvrny černé i světlé barvy, tzv. pecky, shluky velkých krystalů živců a křemene, tzv. pegmatitová hnízda (obr. 1), a také cizorodé xenolity, které se dostaly do granitu během jeho výstupu k zemskému povrchu z jeho nadloží. Obecně jsou však tyto „vady granitu“ předmětem zájmu geologů, lomařů, případně i sběratelů minerálů. Uzavřeniny příbuzných a cizorodých hornin mohou totiž spolu s biotitickými šlírami leccos nového o libereckém granitu a jeho genezi prozradit (obecně patří spolu s vyrostlicemi K-živce mezi klíčové makroskopické značkovače, tzv. markery architektury magmatické stavby granitických těles).
S řadou uvedených nehomogenit v libereckém granitu se můžeme poměrně snadno setkat v kamenolomech Ruprechtice a Hraničná v blízkosti Liberce i na skalách a skalních výchozech v Jizerských horách. Xenolity, přestože se nejedná o žádné geologické rarity, jsou k vidění přece jen méně často.
Šlíry (obr. 2) jsou tenká plochá tělesa v jinak homogenním granitu. V kamenickém slangu je šlíra, velmi výmluvně, označena jako lampas. Šlíry jsou většinou nepravidelné či planární akumulace biotitu, často se střídající se světlými jemnozrnnými pruhy granitového složení, připomínající aplitové žíly (aplitové žíly se však odlišují tím, že jako výrazně mlad­ší protínají liberecký granit různými směry a úhly). Často mají ostré báze a postupně přecházejí do nadložního granitu. Šlíry se typicky vyskytují na okrajích tokových kanálů v magmatu a mnohde jsou velmi podobné strukturám v nezpevněných sedimentech říčních koryt („křížové zvrst­vení“). S trochou nadsázky lze říci, že nejslavnějším lampasem Jizerských hor je výrazná černošedá šlíra v kamenolomu Hraničná, která probíhá severozápadním směrem podstatnou částí hlavní lomové stěny. V pražském metru jsou žulové dlažby a obklady z libereckého granitu s těmito lampasy k vidění v mnoha stanicích.
Zatímco biotitické šlíry dokumentují lokální stopy rychlejšího pohybu granitového magmatu ve stadiu výstupu granitové taveniny k povrchu, parametry příbuzných uzavřenin poskytují regionální pohled na stratifikaci a strukturu horních vrstev granitických těles v závěrečné fázi tuhnutí granitu. Většina příbuzných uzavřenin v granitech krkonošsko-jizerského masivu má intermediální až bazické složení. Zvláštní postavení mezi geneticky příbuznými uzavřeninami v libereckém granitu mají tzv. autolity. Jsou to uzavřeniny složením velice blízké libereckému granitu a jejich výskyt zde byl až do nedávna neznámým jevem (nově popsány na skalních výchozech u Kateřinek). Všechny geneticky příbuzné uzavřeniny mají zpravidla nepravidelný vejčitý tvar tzv. pecek o velikosti od několika cm, ale tvoří i stometrové kry těžené dříve jako stavební kámen. Největší tělesa příbuzných uzavřenin granitů krkonošsko-jizerského masivu jsou označovány jako „fojtský granit“, jinak také jako biotit-amfibolový křemenný diorit až granodiorit (obr. 3). Tyto horniny od Fojtky v Jizerských horách reprezentují pozůstatky původních bazických těles, které pronikly do granitů krkonošsko-jizerského masivu během jeho cesty k zemskému povrchu. Původní tvary těchto bazických žil byly setřeny vlivem bouřlivého mísení s okolním stále ještě žhavým granitovým magmatem do formy samostatných enkláv. Jejich vztahy jsou v řadě případů značně složité, kdy tmavší uzavřeniny jsou uzavírány těmi světlejšími. Těžba těchto vzhledově velmi atraktivních hornin bohužel ustala již před několika desetiletími (u Fojtky v roce 1963 a v Rudolfově v roce 1972).
Xenolity na rozdíl od předchozích případů tvoří jiný typ nehomogenit. Jedná se totiž o cizorodou horninu v magmatické hornině (v našem případě tedy v libereckém granitu). Jejich výskyt je spojen s výstupem granitového magmatu o teplotě okolo 650?°C do vrstev starších nadložních hornin tvořících plášť krkonošsko-jizerského masivu. Tyto starší okolní horniny byly strhávány do granitové taveniny, kde byly buď zcela roztaveny, nebo se mohly i zachovat, když teplota již zcela vykrystalovaného granitu byla dostatečně nízká. A to je právě případ xenolitů nalezených v poslední době v kamenolomu Ruprechtice. Granitové magma tyto kusy hornin jen částečně ovlivnilo (kontaktně metamorfovalo), a tak původní vzhled horniny je stále patrný. Pohledem na geologickou mapu západní části krkonošsko-jizerského masivu a jeho okolí snadno zjistíme, že na jižním okraji masivu se nacházejí regionálně metamorfované fylity prvohorního stáří. Právě jejich fragmenty jsou snad nejlepší ukázkou nalezených xenolitů (obr. 4). Bloky těchto hornin zapadlé do ještě žhavého libereckého granitu byly přeměněny na tzv. kontaktní rohovce. Ze své původní horniny (fylitu) si nesou charakteristickou břidličnatost, metamorfóza se pak postarala o jejich relativní houževnatost. V přírodě si tuto horninu v blízkosti kontaktu krkonošsko-jizerského masivu můžete prohlédnout na skále Vyhlídka u Dobré Vody nad Jabloncem nad Nisou.
Další ukázky xenolitů ukazují také na přítomnost metamorfovaných granitů (metagranitů, obr. 5) a ortorul (obr. 6) krkonošsko-jizerského krystalinika v původním stropu krkonošsko-jizerského granitového masivu dnes vystupujícího na povrch v jeho SZ a S okolí. Xenolity rovněž jednoznačně určují druh hornin, jejich relativní stáří i místa jejich výskytu ve stropu krkonošsko-jizerského granitového masivu v době jeho cesty do horních pater zemské kůry. A tak si můžeme poskládat přibližnou řadu od nejstarších metamorfovaných granitů (spadajících do kambria, stáří velmi přibližně 500 milionů let) přes fylity (řazené do ordoviku, tedy 460 milionů let) a příbuzné fojtské granity až po liberecký granit (přibližně 320 milionů let). Xenolity zvláště na leštěných deskách a dlažbě vytvářejí mnohdy velmi efektní kresby a přírodní obrazy, které potěší nejen oko geologa. Jejich komerční využití je naprosto mizivé, protože najít pěkný xenolit je i pro lomaře, kteří zpracují velký objem horniny, dílem náhody.

Aktualizováno ( Středa, 5. duben 2017 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border