border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2017 arrow Vodní mlýny na Frýdlantsku
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Vodní mlýny na Frýdlantsku Tisk E-mail
Petr Freiwillig   

Může se to zdát k neuvěření, ale v průběhu minulých staletí mlelo na panství Frýdlant více než šedesát obilních mlýnů, většina z nich na stejných místech celé věky. Do dnešních dob se jich zde, na rozdíl od Podkrkonoší nebo Českodubska, zachoval jen nepatrný zlomek. V letošním ročníku krkonoš – jizerských hor vám proto představíme hrst z nich: pět lokalit ve Frýdlantském výběž­ku, kam se sjížděli mleči z okolí semlít své zrno, a ve kterých zněl klapot mlýnských kol.
Nejnovější bádání posunulo počátky čes­kých vodních mlýnů na konec 10. století. Jejich obecné rozšíření v našich zemích však nastalo až ve století 13., coby průvodní jev kolonizace a středověké agrární revoluce s orientací na masovou obilnářskou produkci. Ještě v předhusitském období se obilní mlýny staly běžnou součástí středověké společnosti. Dokladem toho je i tzv. Frýdlantský urbář z roku 1381, který na panství zaznamenává 14 obilních mlýnů. Nezachycuje však všechny mlýny ve výběžku; zejména jeho severozápadní část byla utvářena tříští drobných rytířských statků. Další zprávy o mlýnech máme až z období nástupu podnikatelského velkostatku, tedy z poloviny 16. století. Šlechta té doby měla snahu maximalizovat výnos ze svých panství, a proto rozšiřovala hospodářství ve vlastní režii. Skupovala poddanské mlýny a mleče podrobila feudálnímu monopolu. Největší z vrchnostenských mlýnů stával ve Frýdlantu, v roce 1618 měl úctyhodných osm složení. Zároveň s tím strmě stoupal výnos z mlynářské činže, kterou byl každý mlynář povinen dvakrát ročně – obvykle na sv. Jiří a na sv. Havla – odvádět vrchnosti. Zatímco roku 1577 vynesla do pokladny na frýdlantském hradě 371 kop a 38 míšeňských grošů, v roce 1600 to již bylo 1 565 kop míšeňských grošů.
Třicetiletá válka a emigrace nekatolického obyvatelstva (v případě Frýdlantska naprostá většina) se projevily nejednoznačně a vyniknou spíš v delší časové perspektivě: Činžovní rejstřík z roku 1603 zaznamenává 19 mlýnů, tentýž pramen z roku 1670 pouze 11 (hovoříme o poddanských mlýnech), zato inventář panství z  ro­ku 1719 zachycuje rekordních 19 panských mlý­nů. Z toho zámecký mlýn disponoval sedmi složeními, mlýny v Předláncích a Poustce – na vodnatém dolním toku Smědé – třemi složeními, mlýny v Boleslavi, Vsi a Habarticích dvě­ma složeními, zbylé mlýny na méně vydatných tocích pouze jedním mlýnským složením. Zajímavý je v této souvislosti jiný velmi cenný pramen: Soupis poddaných podle víry, pořízený rekatolizačními komisemi v roce 1651. Zachycuje nejen panství, ale i lenní vsi, a nejen poddané, ale i mlýny. V oblasti jich napočítáme 29. O strmém nárůstu počtu výrobních zařízení v polovině 18. století svědčí Tereziánský katastr, ve kterém počet mlýnů stoupl na 38. Příčinu je třeba hledat v tzv. druhé agrární revoluci; teprve ta byla schopna zajistit obyvatelstvu potraviny v dlouhodobé perspektivě. Soupis pla­tů ze všech mlýnů uvádí k roku 1825 na 45 obilních mlýnů. V době předbřeznové tak nalézáme kvantitativní i kvalitativní vrchol tradičních vodních mlýnů. Jejich další osudy ovlivnila nastávající industrializace – nositelky její první vlny, textilní továrny, vznikaly často na místech vodních mlýnů.
Jak je tomu v případě Frýdlantska? Dosavadní výzkum ukázal, že čtvrtina mlýnů se v 19. století proměnila v továrny, nejčastěji textilní. Ostatní, až na nečetné výjimky, si podržely původní funkci a obvykle byly vybaveny uměleckým složením. Pomineme-li změnu motoru z vodního kola na vodní turbínu, téměř 60 % se jich až do poloviny 20. století stavebně nezměnilo. Seznam a mapa vodních děl Re­publiky československé uvádí k roku 1930 na 31 vodních obilních mlýnů.
Jejich téměř plošný zánik nastal v průběhu a zejména po skončení druhé světové války. Odsun německého obyvatelstva (v roce 1930 v okrese tvořilo 95?% populace), vysídlování venkova, zánik soukromého podnikání a pře­de­vším změna v zásobovací politice státu spjatá s koncentrací a zprůmyslněním potravinářské výroby vedla ke zpustnutí většiny mlý­nů. V rámci celostátní „zvelebovací“ asanační akce, probíhající kolem roku 1960 v celém pohraničí, pak byla velká část z nich srovnána se zemí. Rejstříky Mlynářského ústředí v Praze zaznamenávají ještě 11 mlýnů v národní správě, fungujících zhruba do počátku padesátých let. Jednalo se o mlýny v Arnolticích, Frýdlantu, Heřmanicích, Jindřichovicích pod Smrkem, Lud­víkově pod Smrkem, Předláncích, Krásném Lese, Háji, Dolní Řasnici, Višňové a nejmodernější z nich, v Luhu (Raspenavě). Ten také jako jediný zůstal v provozu až do současnosti.
Zdejší mlýny byly silně ovlivněny místní stavební tradicí. Lucie Galusová na základě archeo­logických výzkumů soudí, že nejstarší středověké mlýny byly budovány jako jednoprostorové a jednoúčelové objekty a teprve v raném novověku se mlýnice stává součástí obytné stavby na tradičním trojdílném půdorysu, jak jej známe z lidové architektury. Ta je na Frýdlantsku nejvýrazněji zastoupena hornolužickým domem s roubenou světnicí, zděným hospodářským dílem a hrázděným patrem. Takové mlýny stávaly v Sani, Jindřichovicích pod Smrkem, Dětřichovci, Černousích, Vsi i jinde. Převažující charakter zdejších vodotečí předurčil použití vodního kola na horní vodu, avšak na vodnatější Smědé bychom nalezli i archaičtější konstrukce kol na vodu spodní.


Aktualizováno ( Středa, 11. leden 2017 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border