border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2017 arrow Peřimovský kříž
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Peřimovský kříž Tisk E-mail
Miroslav Cogan   

Archivní bádání, které doprovází dlouhodobý výzkum exteriérové lidové plastiky v Pojizeří vedený Muzeem Českého ráje v Turnově, již přineslo několik podstatných informací ke dvěma z nejvýznamnějších osobností mezi kameníky působícími v 1. polovině 19. století v regionu – Ignáci Martincovi a Františku Prokopovi. V málo prozkoumaných fondech farních úřadů nebo biskupských konsistoří tak můžeme bezpochyby očekávat další nová zjištění. V kronice fary ve Mříčné jsme nyní narazili na zápis o zřízení kříže v Peřimově, jímž farář a tehdy již také honorární děkan Jan Řepka ozřejmuje vznik této hezké kamenické práce z roku 1835 a díky dalším údajům nám umožňuje vžít se do dobové situace.
Pamětnice sepsaná až roku 1837, tedy dva roky od památné události, začíná popisem jilemnického panství s kapitolami o geografii, hospodářství, obyvatelstvu i náboženských poměrech. Dovídáme se z nich, že z 36 774 obyvatel jilemnického panství (údaj k r. 1834) bylo 1 552 protestantů (r. 1836), tedy 4,2?%. Za pozornost to stojí proto, že podle Řepkových údajů žilo v roce 1833 ve farnosti zahrnující Mříčnou, Dolní Sytovou, Peřimov a Kundratice 2 929 obyvatel, z toho 225 protestantů a z nich v Peřimově o 742 obyvatelích celých 114, převážně helvétského vyznání. Peřimov tak s více než patnáctiprocentním zastoupením protestantů (15,36 %) v populaci výrazně přesahoval průměr na panství. Zřízení kříže katolíky právě tady tak nepochybně znamenalo jisté politikum. Navíc „smejkáním lidstva po světě, obchodem, dávným přivážením a čítáním kněh proti náboženství čelících se i jed beznáboženství sem vloudil...“. Spokojenost a zadostiučinění patrné ze vzpomínky naznačuje, jak mnoho tehdy mříčenskému knězi na zdárném průběhu zřízení a svěcení kříže záleželo:
V obci Peřimovské, kdež jak vědomo více akatolíků se zdržuje, byl roku 1812 za rychtářování Vavřince Říhy N. 4 zřízený dřevený kříž na návsi blíž školy, figura pak Spasitele z plechu byla zapůjčena z kostela mříčenského. Při bouřlivém větru v noci dne 31. prosince 1833 byl tento již schátralý kříž vyvrácen. Návrhem nynějšího rychtáře peřimovského Jiřího Šádka z N. 56 všickni katoličtí osadníci obce peřimovské k tomu se podvolili, k rozmnožení cti a chvály Boží i pro vzdělání své vlastní zbožnosti, též také svých nástupníků, kamenné Boží muka na tom samém místě postavit nechati. Při nachýlených myslích osadníků bylo jednáno se staropackým řezbářem z kamene o zhotovení toho kříže. Jan Sucharda řezbář slušnou mzdu požádaje, brzy vešel s osadníky ve smlouvu. Na podzim l. 1834 byl ve Vojicích zakoupený netesaný kámen do Peřimova přivežen a v létě 1835 kříž s ostatním příslušenstvím vytesán. Musí se rádo uznati, že kamenická práce výborně se zdařila, z čehož všickni potěšeni byvše k tomu přivolili, by figura Spasitele, Matky Páně a jiné některé věci dobrým zlatem vyzlaceny byly, což této statui nový vze[v]rubnější a slavnější dalo vzhled, tak že mezi nejudařilejší díla v tomto okolí počítaná býti může. Já sám radost z toho velikou maje, k slavnému posvěcení této statue umučeného Pána Ježíše přikročiti sem neobmeškal. Dne 8ho září 1835 bylo z kazatedlnice svěcení té statue na den 13tý měsíce září 1835 ohlášeno, na kterouž neděli se i slavnost jména Panny Marie držela. Ten tedy podzimní den, když spolu nejkrásnější povětrnost vyvedení našeho chvalného oumysla napomáhala, kolaturníci peřimovští a kundratičtí odpoledne v chrámu božím valni se shromáždili, načež všickni v slušném pořádku s korouhvemi procesí jsme napočali a cestou do Peřimova nábožné zpívajíce písně sme kráčeli. Blíž domu Antonína Šíra v Mříčné N. 89, kdež obec Peřimov napočíná, čekali sme a dočkali peřimovských osadníků, kteří nám pořádni v procesí, v čele majíce katolické školní dítky peřimovské, se zpěvem, při zvuku bubnů a polních trub naproti přišli, s kterým rozmnoženým procesím se potom dosti brzy k Božím mukám přišlo. Zde z katolického rituálu vykonalo se svěcení Božích muk, potom sem držel od Božích muk krátkou řeč na shromáždění a spolu dík činění pak rychtáři za jeho přičinění nemalé /:neb ta statue všeho počítaje 126 zlatých 24 krejcarů stříbrné mince stála:/ tak i peřimovským osadníkům za jejich příchylnost k tomu dílu, všem ale za projevení jejich věrného katolického smyslu i citu. Konečně jsem já, pak vašnost p. páter Josef Sedláček, rychtář Jiří Šádek a právní osoby kříž posvěcený políbili uctivě, což napotom všem přítomným učiniti rádo svoleno bylo. Když pětkrát modlitbu Páně a pozdravení andělské k poctění hořkého umučení Pána sme se pomodlili, v předešlém pořádku zpátečnou sme nastoupili cestu zpívajíce litanie k Pánu Ježíši. V domě Božím předepsané modlitby byly vykonané a po uděleném s. požehnání lid domů byl propuštěn. Potomstvo peřimovské, které po 50 a 100 létech žíti budeš, nenech sejíti ani zkaziti památku přičinění dobromyslných tvých předků a uži[j] jej vždy ku cti Boží a užitku tvému duchovnímu a oslavení církve s. katolické.
Tak psal Jan Řepka, honorární děkan mříčenský dne 15ho dubna 1837
Pro náš výzkum přináší tento zápis nejen zásadní fakt, že autorem kříže byl Jan Sucharda ml. (křtěn 9. ledna 1798, zemřel v Nové Pace 18. 12. 1861), ale díky spolehlivé atribuci (určení autorství anonymního díla – pozn. red.) konkrétnímu tvůrci budeme moci tomuto umělci z rozvětvené rodiny Suchardů připsat i některé další kříže na Jilemnicku a třeba i sousoší Nejsvětější Trojice ve Vesci u Sobotky z roku 1834. To, že dřívější přiřčení této plastiky kameníkům Zemanům je chybné, dokazuje již pou­hé srovnání s obdobnými pracemi dovednějšího Jana Zemana, např. v Chlumu u Tábora, Bradlecké Lhotě nebo Podůlší, ze kterého Nejsvětější Trojice z Vesce vychází jako umělecky výrazně pokročilejší. Barokizující dekorativní výbava peřimovského kříže, především volutová římsa, typická pro některé kalvárie a kříže připisované turnovskému Františku Fia­lovi, vedly zřejmě k připsání peřimovského díla tomuto sochaři z konce 18. století. Stejnou ale najdeme i na soklu vesecké plastiky, jehož celou čelní stranu však místo rostlinného dekoru zaujímá reliéf zázraku sv. Starosty. Rovněž dynamická kompozice a modelace veseckého sousoší s Bohem Otcem, zpola klečícím na sféře, má mnohem blíže k baroknímu podání než ke klasicismu. Podobně to vidíme i u Suchardou signované sochy sv. Floriána z roku 1830 ve Starém Místě u Jičína. Ukazuje se tak, že ještě třicet let po regionálních mistrech pozdního baroka, turnovských řezbářích Chládcích, po packém Václavu Rulffovi a vojickém Ferdinandu Kofránkovi, přežíval dál jejich umělecký odkaz v díle Jana Suchardy.

autor je historik, pracovník Muzea Českého ráje v Turnově

Aktualizováno ( Středa, 11. leden 2017 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border