border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2017 arrow Lesní hlodavci
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Lesní hlodavci Tisk E-mail
Jana Tesařová   

Drobní savci vybavení hlodavými zuby bývají nezřídka vnímáni jako lesní škůdci. Požírají semena, kořínky i hlízy rostlin a stromů, v nouzi o potravu dokonce okusují kůru při zemi. Člověčí optikou škodí na lesních porostech a je proto žádoucí, aby jich v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích nebylo příliš mnoho. S výjimkou veverky obecné není žádný ze zástupců krkonošských lesních hlodavců zvlášť chráněný. Přesto by ale nebylo moudré lesní hlodavce hubit. Pokud se nepřemnoží, poradí si s nimi les sám. Pro svou velikost tvoří potravu dravců, šelmiček i šelem. A protože je v přírodě všechno se vším provázané, může mít rozmnožovací cyklus smrku ztepilého vliv na populaci káněte lesního nebo lišky obecné. Jak? Když se urodí dost šišek, mají drobní hlodavci dostatek potravy, což se projeví v četnosti jejich vrhů. Laicky řečeno, když myšice ví, že bude mít co jíst nejen ona, ale i její potomstvo, vrhne místo čtyř osm mláďat. Určité procento jich padne za oběť predátorům, a to jsou ta káňata, lišky nebo třeba kuny a lasice. V následujících odstavcích vám představíme veverku obecnou, myšici lesní, norníka rudého a plšíka lískového.

 


Veverka obecná


Notoricky známý hlodavec obývá listnaté, smíšené i jehličnaté lesy, ve městech mu ideální bydliště


poskytují parky a zahrady, kde nachází pestrost potravy nejen z přírodních zdrojů, ale i z rukou lidí a ptačích krmítek. Přestože veverky žijí takřka všude, až kam sahá les, mnoho jich věru není, i když se jejich početnost postupně zvyšuje. Jsou chráněné, a proto se nesmějí lovit. Jinak tomu bylo v minulosti – veverčí maso přidávali horalé do polévek jako přilepšení. I kůže ulovených veverek zužitkovávali. U nás na horách se spíš potkáte s tmavě zbarvenými veverkami. Tmavá srst lépe absorbuje sluneční teplo a takhle zbarvené veverky lépe snášejí nižší teploty ve vyšších nadmořských výškách. Nedostatek potravy v zimě si řeší schováváním semínek do dutin stromů a zahrabáváním do země. Ze zapomenutých na jaře vyraší nové semenáčky.


 


Myšice lesní


Žije téměř všude v Krkonoších a je vcelku bohatě zastoupená, dokonce spolu s norníkem rudým tvoří nejpočetnější druh lesních hlodavců. Na rozdíl od něj má ale velmi dlouhý ocásek, zpravidla dosahující délky těla své nositelky. Spodní stranu těla myšice pokrývá bílá skvrna, na hrdle se může vyskytovat žlutá skvrna. Méně vystupuje nad horní hranici lesa, i když byla viděna i na Sněžce. Početnost myšic v listnatých i smíšených lesích meziročně kolísá. Nejvíc jich lze očekávat v roce následujícím po hojné úrodě šišek a bukvic. Zkrátka, když je dost potravy, urodí se i myšice lesní. Kromě semínek, kořínků a plodů se živí také žížalami, drobným hmyzem nebo měkkýši. Myšice lesní je aktivní po celý rok, 4–9 mláďat přivádí na svět několikrát ročně od dubna do září.


 


Norník rudý


Jméno tomuhle hlodavci dalo podle všeho rezavé zbarvení 8–12 cm dlouhého hřbetu. K délce těla je ještě třeba přičíst 4–5 cm ocásku. Dnes je jedním z nejpočetnějších druhů hlodavců lesů hor a podhůří, 80. léta minulého století ale dala norníkům rudým pěkně za uši. Spolu se smrky stiženými imisní kalamitou značně ubylo i těchto typických obyvatel horských lesů. V poškozených a umírajících porostech to pro norníka nebylo a není to pravé. Nevadí mu ale ani zdravá kleč nad horní hranicí lesa. Žije v podzemních norách, v balvanové suti i pod kořeny stromů – hnízdo staví z mechu a trav. Početnost norníků kolísá v závislosti na množství potravy. Při dostatku potravy se rozmnožuje i v zimě, aktivní je celoročně především v noci. Živí se semeny dřevin, lesními plody, hmyzem i pavouky.


 


Plšík lískový


Nejmenší z plchů žijících v Česku má jako jediný domovenku i u nás v Krkonoších. Pravidelně a početně se vyskytuje od podhůří po horní hranici lesa. Hnízdo plšíka spletené z trávy a listí můžete najít i v ptačí budce nebo za okenicí horské boudy. Poznáte ho podle světle rezavého kožíšku, dlouhého chlupatého ocasu a velkých černých očí. Ty mu slouží k ostrému vidění v noci, kdy je nejaktivnější. K naší smůle většinu dne tráví skrytým spánkem, a proto ho za světla jen těžko uvidíme. Žije na okrajích listnatých a smíšených lesů, vyskytuje se i v keřovém porostu ledovcových karů. První vrh až sedmi mláďat přivádí na svět po oteplení na jaře, zpravidla v témže roce stihne ještě jeden. Živí se semeny, lesními plody, ale i hmyzem, slimáky a žížalami. Od zbývajících tří hlodavců ho odlišuje způsob trávení zimy, o tom ale až za chvíli.


 


Otisky a zbytky v přírodě


Spíše než malinkaté stopy myšice, norníka a plšíka narazíte na trochu větší a typicky stavěné šlépěje veverky. Na nich nejvíce vyniknou mohutné klouby a dlouhé prsty. Co ale v lese určitě potkáte na každém kroku, jsou okousané šišky. Způsob provedení odhalí, kdo si vzal šišku na paškál. Myšice oholí šupiny šišky do hladka, na vrcholku nechá jen několik nejsvrchnějších. Středová osa šišky – vřeteno – nebývá od veverky tak pěkně začištěné. Nejhorší nedodělky nechává na šiškách křivka obecná, ale o té někdy příště. Velkou část potravy lesních hlodavců tvoří oříšky či žaludy, kterými se musejí prokousat. Podle otisků zubů, způsobu rozloupnutí skořápky nebo tvaru a umístění vykousané dírky pozná šikovný pozorovatel, který hlodavec má oříšek na svědomí.


 


Co s nalezeným veverčetem


Když na trávě pod stromem najdete malou veverku a nechá se sebrat, určitě vaši pomoc potřebuje. Veverčata vypadlá z hnízda rodiče dál nekrmí a v přírodě by se stala potravou pro dravce a šelmy. Udržet veverčí mládě při životě je docela alchymie – musí dostat speciální mléko a často taky antibiotika, proto je nejlepší tu drobotinu rovnou odnést do záchranné stanice pro poraněná divoká zvířata. Správa KRNAP provozuje stanici pro hendikepované živočichy, kam je možné veverušky po domluvě zanést.


 


Zimní spánek


Z lesních i nelesních hlodavců v Krkonoších plšík lískový jako jediný prospí zimu. Proč právě on, když ostatní „myšáci“ do zimního spánku neupadají? Může za to plšíkova potravní strategie – na podzim má nejbohatší jídelníček plný ořechů a jiných energetických bomb, které mu pomáhají přibrat až třetinu váhy, potřebnou k přežití zimy. Na rozdíl od veverek, myšic a norníků by měl v zimě opravdu nouzi o potravu, a tak ji radši prospí. Někdy se dokonce stane, že se plšík zahrabe jen do listí, zachumelí se, ale svým teplým dechem nad sebou vytvoří dutinu podobnou karafě na víno. Dole kolem plšíka je široká a směrem vzhůru se zužuje.

 
Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border