border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2016 arrow Krkonošské biotopy - Krkonošská tundra
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Krkonošské biotopy - Krkonošská tundra Tisk E-mail
Jana Tesařová   

Prostředí na nejvyšších vrcholcích, v ledovcových karech i náhorních plošinách, to je krkonošská arkto-alpínská tundra. Skály a kamenná moře i poledovcové kary jsme vám ukázali v několika předešlých dílech našeho seriálu. V lednu se spolu podíváme do míst, kterým se říká travnatá tundra. Mozaiku klečových porostů, rašelinišť a bezlesých holin porostlých smilkovými loukami vytvořilo podnebí které v Krkonoších panovalo před tisíci let, i vlhké a chladné klima dneška. Ochutnávkou ekosystému travnaté tundry byla část věnovaná rašeliništím se slavíkem modráčkem, kosem horským nebo ostružiníkem moruškou, pamatujete? Od zamokřených prohlubní v terénu se posuneme o kus výš - tam, kde traviny a kosodřeviny zarůstají mrazem tříděné kamenné půdy. Tady není klima tak nehostinné, že kromě skal, kamení, lišejníků a řas nic nepřežije. Může za to sníh, který část roku chrání půdu a rostliny před vymrznutím. Z vrcholků ho vítr vyfouká, ale na rovině náhorních plošin se udrží a přikrývá rostlinné a živočišné otužilce jako peřina až na 180 dní v roce. Proto se tu udržují odolné druhy travin, zakrslé stromové formy borovice a dokonce smrku a jiné skromné rostliny, které by na nejvyšších horách neměly šanci. Teploty v červenci jsou tu v průměru o 8 °C vyšší než při poslední době ledové, ale přesto dosahují celoročního průměru kolem 0 °C. Dávné doby ledové a meziledové tu po sobě střídáním dlouhodobého zamrzání a rozmrzání půdy nechaly otisky v krajině, nad kterými žasnou nejenom odborníci z celého světa, protože kromě Krkonoš a části Jeseníků nikde v okolních horách střední Evropy k vidění nejsou. Travnaté plochy smilkových luk, borovice kleč na svém nejsevernějším stanovišti, severské druhy rostlin s nejjižnějším místem výskytu žijí ve strakatém obrazu Bílé a Labské louky, které mají dohromady okolo 8 km². To je malinká část celého pohoří, a ta si pro svou jedinečnost a křehkost zaslouží tu nejvyšší ochranu.

POLYGONY

Voda je životadárná tekutina, to ví asi každý. Každý taky přinejmenším v televizi viděl, co rozběsněný vodní živel dokáže, když se vymkne kontrole. Ničí, kam přijde, a přináší s sebou bahno, kamení i celé stromy. V tundrovém prostředí má voda na svědomí vytváření zajímavých a neopakovatelných půdních struktur, které kromě Krkonoš a části Jeseníků nejdete jen daleko na severu nebo na horách mnohem vyšších než naše nejvyšší kopce. Voda na to není sama, ruku v ruce s ní na formování krajiny pracují mráz a oteplování, které ji dočasně mění na led a zas zpět. Co a jak tu tedy vzniká? Půda, která přirozeně nasákne vodu, díky teplotám pod nulou promrzne a jak se voda změní v led, zvětší svůj objem. To asi znáte: když dáte do mrazáku uzavřenou skleněnou lahev, může i prasknout, když rozpínající se led nemá dost místa. Jak led v půdě zvětšuje svůj objem, hlína se vyklenuje jako kopeček a kamení uvnitř i na jejím povrchu vytlačí k úpatí kopečku. Když mrazy poleví a led roztaje, vznikne hliněný terč s kamenným okrajem. Tohle se většinou děje na více místech zároveň, a tak na horských pláních vzniká celá síť polygonů propojených svými stěnami. Když se tenhle cyklický přerod vody v led a zase zpátky děje na svahu, mohou vzniknout podobně tříděné brázdy, které připomínají ochranný val nad vojenským zákopem nebo zídku z kamení. Ty tundrové ale vyskládal mráz a ne nějaký voják nebo zemědělec.

BĚLOŘIT ŠEDÝ

Už ze jména tohohle drobného sezonního návštěvníka Krkonoš vyplývá, kterou že to část těla má bíle zbarvenou. Vrchní část těla má šedou, křídla a tváře jsou černé, spodek těla je naopak světlý a trochu do rezava. Není to žádný kondor - velký je spíš jako vrabec. Na alpínské louky nejvyšších poloh Krkonoš přilétá, až když odtaje sníh. V nižších polohách se pohybuje už během dubna. Hnízdo si nestaví na stromě, protože v polohách, kde hnízdí, by stejně žádný nenašel. 5-6 vajíček pokládá do hnízda mezi kamení nebo do sutí. Po většinu času stráveného v tundrovém prostředí Krkonoš se živí drobným hmyzem. Před svým odletem na konci léta přechází na bobule. Na přelomu srpna a září se odlétá ohřát do severní Afriky.

JESTŘÁBNÍK ALPSKÝ

Pampelišce podobná rostlina patří do čeledi jestřábníkovitých, z níž jsou někteří zástupci krkonošskými či hrubojesenickými endemity. I když jsou to vzrůstem menší rostliny, jsou opravdu houževnaté, jinak by nepřežily drsné klima vrcholků hor. V tundrových trávnících trvale bičovaných větrem a srážkami pomáhá jestřábníku alpskému přežít jeho hustě chlupaté tělo. Mnohé rostliny, které jsou v nižších polohách lysé, se přizpůsobily životu v chladných podmínkách malým vzrůstem nebo třeba trichomy, jak se chlupům odborně říká. Stejně tak si sudetské jestřábníky musejí vystačit jen přibližně s jedním měsícem na kvetení. Nejčastěji to bývá červenec, kdy jsou tu průměrné teploty nejvyšší. Žádné palermo ale nečekejte - v průměru tu bývá 14 °C.

BOROVICE KLEČ

Prosím vás, co je na té kleči zajímavého? Vždyť jí je v Krkonoších všude plno. To přece nemůže být taková vzácnost! Jenže ona je. Ne proto, že by jí na světě rostlo málo, nebo že by rostla jen v Krkonoších, ale v místě, kde se setkává arktická a alpinská tundra - tedy v Krkonoších - má borovice kleč nejsevernější přirozené místo výskytu. Dál na severu byla vysazena lidmi, ale sama od sebe tam neroste. Odolný zakrslý druh borovice přežívá extrémní podmínky hor alpského typu, které mohou být mnohem vyšší než Krkonoše. Přizpůsobila chladu dokonce i své rozmnožování. Větve, které třeba vahou sněhu přijdou do kontaktu se zemí, dobře koření a kleč se jejich pomocí šíří nepohlavně. Pro to, aby dozrály šišky a v nich semena, musí být obzvlášť teplý rok, a těch je v Krkonoších pomálu. Kleč spolu s některými arktickými druhy vytváří jedinečný ekosystém, který na rozdíl od borovice kleče jako druhu nikde jinde není. Některé její kmeny jsou až tři sta let staré.

SMILKA TUHÁ

Kdybyste nad travnatou tundrou náhorních plošin Krkonoš letěli letadlem, připomínala by vám velikou maskovací síť, která je strakatá a vojáci ji používají, aby něco schovali před pohledem ze vzduchu. Může za to borovice kleč a smilka tuhá. Drnovitá travina se běžně vyskytuje na většině hor Evropy, Asie a severní Ameriky. V České republice se vyskytuje na pastvinách i loukách hojně i občas skoro všude vyjma nížin. Když na Bílé louce začali horalé chovat první stáda dobytka, pořádně se nadřeli, než pro kravky připravili seno na zimu. Smilka je takový rachitik mezi travinami. Nevadí jí ani zrašelinělé plochy, o které na krkonošských náhorních plošinách není nouze. Mozaika smilky tuhé a borovice kleče na smilkových loukách odkazuje na příbuznost krkonošské a severské tundry.

TETŘÍVEK OBECNÝ

Extrémně plachý hrabavý pták velikosti slepice se nejčastěji vyskytuje na Sibiři a ve Skandinávii. U nás o něm vědci vědí v pohraničních pohořích, jako jsou Šumava, Krušné hory a konec konců i Krkonoše, kde žije v ostrůvkovitých populacích v místech, kde není rušen turismem. Klid a zázemí poskytují tetřívkům také vojenské výcvikové prostory, kam běžní smrtelníci nesmějí. Samci se od samic liší celkovým vzhledem i barvou. Tomu se říká pohlavní dichroismus. Asi nejpůsobivější setkání s tetřívkem obecným zažije pozorovatel při toku - v době, kdy samci soupeří o nejlepší místo k páření a samozřejmě o nejlepší slepičky. Pozorovat při toku je ale můžete jen zřídka. Zčásti proto, že se na tokaniště slétají už před rozedněním, což je v březnu fakt brzo. Jejich plachost je také příčinou toho, že k toku vůbec nedojde, když tetřívci zpozorují jakékoli nebezpečí. Největším ohrožením tetřívků jsou návštěvníci parku, kteří nedbají omezení vstupu a pohybují se mimo značené cesty, a také zanikání přirozeného prostředí k tetřívkovu životu.

 

 

Aktualizováno ( Sobota, 26. srpen 2017 )
 
Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border