border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2015 arrow Příloha: Hořeček mnohotvarý český
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Příloha: Hořeček mnohotvarý český Tisk E-mail
Jana Feistauerová   

Ahoj zvídavci,

Dnes vám představíme hořeček mnohotvarý český. Menší bratranec známého hořce tolitovitého, který je symbolem Krkonošského národního parku, je až na výjimky patriot – nejvíce se vyskytuje na českém území, několik hořečkových lokalit je i v jižním Polsku, severním Rakousku a jihovýchodním Německu. Rostlině či živočichovi s výskytem soustředěným na území jednoho státu s několika málo lokalitami v okolních státech se říká subendemit. Kdyby se Česká republika o hořeček nedělila se svými sousedy, byl by na jejím území endemitem. Nejvíce se vyskytuje na Šumavě, u nás v Krkonoších roste pouze na louce u lomu v Horních Albeřicích. Donedávna rostl ještě u lomu Bíner v Horním Lánově, při cestě do Černého Dolu, ale taj je už čtyři roky nezvěstný. Thle dvě místa představují jeden z nejtypičtějších biotopů, kde botanici hořeček mnohotvarý český nacházejí.

Hořeček je rostlinný stydlín, kterému je potřeba ušlapat cestičku k životu. Proto se mu dobře daří tam, kde dochází k rozrušování půdy, třeba lámáním kamene, a také na loukách, kde je pravidelná pastva. Sám by si cestu z půdy za světlem neprorazil, a tak mu přicházejí vhod drobná kopýtka pasoucích se ovcí či koz, která rozrušují travní drny a souvislé plochy odolnějších rostlin. Když jsou drny pořádně pošlapané do dobytka, vzniknou mezi nimi mezery,  nichž se mohou na jaře začít probouzet přeleželá semena hořečků, která v půdě přečkala zimu. Semínka nejsou větší než jeden milimetr a tvarem připomínají malé kuličky nebo vajíčka. Během prvního roku života vytvoří nejprve listy, které na konci vegetace tvoří přízemní růžici o dvou až dvanácti listech. Než začne mrznout, celá růžice se zatáhne a hořeček přezimuje v přízemních pupenech. Vývoj rostlinky se na zimu pozastaví, aby se příliš nevyčerpávala a mohla na jaře vytvořit lodyhu. Podle toho, jaké panují podmínky, naroste hořeček do výšky několika málo centimetrů, může ale vytvořit i půlmetrovou rozvětvenou článkovanou lodyhu s krásnými modrofialovými květy. Od poloviny srpna do poloviny září začíná kvést, odkvétá na začátku října. Život hořečku spěje do nejdůležitější fáze a pomalu se chýlí ke konci. Aby celé dva roky nepřišly nazmar, musí dojít k opylení rostliny a vytvoření semen. Hořeček se umí opylit sám, je ale mnohem lepší, když ho opylí hmyz, protože tak vznikne mnohem víc životaschopných semínek. Samoopylení je spíš taková hořeččí záchranná brzda, aby neodešel ze světa bez potomstva. Semena dozrávají v tobolkách a postupně z nich vypadávají  už během podzimu, někdy i během zimy a jara, kdy v půdě začnou klíčit další hořečky. Během svého dvouletého životního cyklu (proto se označuje jako dvouletka) využívá hořeček mnohotvarý český pro svou výživu houbová vlákna zakomponovaná do vlastního kořenového systému. Odborně se tomuto efektivnímu způsobu výživy říká mykorhiza. Hořeček díky němu nepotřebuje půdu zvlášť bohatou na živiny. Nejvíce ho ohrožuje nevhodné obhospodařování luk, nebo když louka přestane být obhospodařovaná úplně. Ideální je kombinace seče kosou, narušování drnů a pastvy.

MOJE RODINA

Rostliny z čeledi hořcovitých lze nalézt do tropů až po sněhová pole vysoko v horách. Jsou to převážně rostliny s vstřícnými, jednoduchými a celokrajnými listy, květy pak bývají často nápadné se zvonkovitou korunou nejčastěji modré (ale i bílé, žluté či červené) barvy. Zvláště hořce jsou byliny úhledné, některé z nich jsou oblíbenými skalničkami, ale také důležitými  léčivkami. Botanici mají trochu problémy s tím, jak hořcovité rostliny dělit do rodů a druhů. Proto se nedivte, když v různých knížkách narazíte na odlišné pojmenování téhož druhu rostliny. Naštěstí kytičkám samotným jeto úplně jedno – ty spíš trápí to, že mnohým z nich ubývá vhodných stanovišť k životu.

HOŘEČEK BRVITÝ

Vyskytuje se na bazických (zásaditých) horninách, a proto ho v Krkonoších najdete v okolí vápencových lomů, ale taky na okrajích cest, které jsou zpevněné vápencovým štěrkem. Druhové jméno získal podle brv (silných chlupů) na okvětních lístcích.

HOŘEC KŘÍŽATÝ

Stejně jako hořeček brvitý roste na minerálně bohatých půdách, v Krkonoších je však velmi vzácný. Dosahuje do půli lýtek a svůj název získal podle do kříže postavených lodyžních listů.

HOŘEC TOLITOVITÝ

V Krkonoších nejhojnější zástupce hořcové rodiny kvete na koci léta a ohlašuje začátek podzimu. Na rozdíl od malinkých hořečků je hořec dospělému člověku po kolena a můžete se setkat i s jeho vzácnou bílou formou.

ZEMĚŽLUČ OKOLÍKATÁ

Je to světlomilná rostlinka s úhlednými růžovými kvítky, rostoucí jen velmi roztroušeně na pasekách, ve starých lomech nebo podél cest, spíš v teplejších končinách. Kousnete-li do jejího lístku, poznáte, co to znamená být hořký.

HOŘEC ŽLUTÝ

Ještě významnější léčivkou než zeměžluč je hořec žlutý. Pro léčivé látky obsažené v mohutném oddenku je pěstován i na plantážích. V Krkonoších není původní rostlinou, ale na několika místech (Modrý důl, Jestřabí) lidé v minulosti dělali pokusy s jeho pěstováním.

 

 
Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border