border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2005 arrow Září arrow Odhalené tajemství Mapy republiky
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Odhalené tajemství Mapy republiky Tisk E-mail
Jiří Dvořák (dak, J.D.)   

Staří Krkonošáci říkávali, že u nás na horách je „Půl roku zejma a půl zima“. Tedy že zima trvá půl roku a ani po zbytek času si tepla příliš neužijeme. V Krkonoších však jsou místa, kde skutečná zima se sněhovou pokrývkou trvá ještě mnohem déle – podle podmínek toho kterého roku až 9 či 10 měsíců, v extrémních případech (velká lavinová akumulace na příhodném místě) sníh nemusí roztát vůbec. Že ale sníh může vydržet až do konce srpna na slunci přivrácené jižní stráni, to se na první pohled zdá nemožné. Přesto je tomu tak – ono místo se nazývá Mapa republiky a nachází se na jihozápadním svahu Studniční hory.

Výjimečná mapa

Mapa republiky je místo výjimečné hned z několika pohledů. Je to natolik výrazné sněhové pole, že jako jediné v Krkonoších má svůj oficiálně uznávaný název, a tak se dostalo i do některých podrobných turistických map. To má také více důvodů: je zdaleka a z mnohých směrů dobře viditelné a zároveň má i dobře zapamatovatelný tvar. A to tvar takový, který – pokud trochu přeženeme – probouzí vlastenecké cítění. Nebo alespoň obrazotvornost. V pozdější fázi odtávání se totiž z původně dlouhého pásu sněhových akumulací v prostoru jižně od Modrého sedla (mezi Luční a Studniční horou) vyloupne poměrně věrný obraz bývalého Československa. Jak sněhu postupně ubývá, z protáhlého prvorepublikového tvaru, včetně Podkarpatské Rusi, se stává Československo poválečné. Tání pak – to dá rozum! – pokračuje na jižním a východním Slovensku a sníh nejdéle vytrvává v Čechách. Tady je však situace oproti zeměpisné realitě jiná: slunce nejprve odtaví pohraniční hory a výběžky a sníh se nejdéle udrží v prostoru středních Čech. Je to tím, že v těchto partiích je sněhové výležisko nejhlubší a nashromáždí se tu tedy největší vrstva sněhu, která také déle odtává.

Pouhý tvar by ale sněhovému poli k takové proslulosti nestačil, vždyť i jinde odtávající sníh vytváří zajímavé útvary. Mapa republiky je zdaleka viditelná (v tom by jí mohlo sekundovat snad jen sněhové pole na Sněžné hraně mezi Harrachovými kameny a bývalými Jestřábími boudami viditelné z celého západního Podkrkonoší nebo sněhové akumulace ve Sněžných jamách, zářící daleko do polského podhůří), ale hlavně tak dlouho vytrvávající, že již jinde v Krkonoších nemívá konkurenci. Jen západněji položené „bratrské“ sněhové pole na JV svahu Luční hory mu vždy dlouho sekunduje. Protože je proťaté zásobovací cestou na Luční boudu, jeho frézování bývá v posledních letech vděčným objektem médií. Republika je tedy nápadná svou bělostí uprostřed již zelených subalpínských luk a klečových porostů.

Proč a jak?

Stále jsme se však nedostali k jádru věci: proč vlastně Mapa republiky je tam, kde je, a co o ní víme bližšího, než jen že je to hodně sněhu se zajímavým tvarem?

To, že se tu nahromadí tolik sněhu, lze přičíst na vrub fungování na našich stránkách již tolikrát připomínaných a objasňovaných větro-horopisných soustav. Severní a severozápadní větry svívají obrovské množství sněhu z rozsáhlé oblasti východokrkonošského zarovnaného povrchu a pak ho ukládají na relativně malé ploše závětrného prostoru nad Modrým dolem. Jen tak se může stát, že se tu za klimaticky příznivých zim nashromáždí 5? – 10? – 15? metrů udusaného sněhu, který pak má šanci přestát nejen jarní oblevy, ale po jistou dobu i letní úpaly.

K tomu napomáhá i konfigurace terénu. Sněhové pole leží v terénní depresi – v jakési protáhlé mělké míse, kterou si za dlouhé desítky tisíc let na svahu hory „vyležel“ sám sníh. V dobách ledových na tomto místě jistě bylo trvalé firnové pole, kde sníh vůbec neroztával a bylo ho ještě větší množství než dnes. Jeho vahou, plazením po povrchu a transportem materiálu tu vzniklo počáteční stadium vývoje karu (ledovcového kotle), drobný karoid, ve kterém dnes Mapa republiky leží.

Pokusy odhadnout výšku zajímavého sněhového pole byly činěny již dávno a téměř před stoletím byla v literatuře udávána hodnota až 20 metrů. Z Modrého dolu také pocházejí poměrně přesné údaje o obětech lavin v první polovině 20. století, když odjinud tolik zpráv nemáme. To, že zde často v lavině umírali lidé, je dáno také křížením lavinové dráhy se zimní cestou z Pece pod Sněžkou na Výrovku. Je zajímavé, že laviny tu většinou vypadávají jindy, než na ostatních lavinových drahách.

Opravdový výzkum sněhových poměrů Mapy republiky se datuje až od konce 50. let minulého století. Ten první probíhal ve třech zimách v období let 1958–1964, kdy tu měřili J. Messner a M. Vrba, a potom ve třech zimních sezonách 1967/68, 1968/69 a 1969/70 pracovníci Správy KRNAP. Šlo o to, dokázat nesmyslnost a nebezpečnost budování lyžařského areálu s lanovkou na jižním svahu Studniční hory, což se naštěstí – právě díky výsledkům sněhového i dalšího meteorologického měření – podařilo.

Právě při prvních ze jmenovaných měření, prováděných Horskou službou a nedávno zesnulým sněhovým a lavinovým odborníkem ing. Milošem Vrbou, naráželi výzkumníci na těžko překonatelný problém: Jak vlastně výšku sněhu změřit? Napevno umístěné měrné tyče, které na první pohled vypadají jako nejlepší řešení, se totiž ukázaly být použitelné pouze v omezené míře. Proč? „Měrný stožár, do terénu zabetonovaný a ocelovými lany ukotvený, byl každým rokem těsně u země zlomen a ocelová trubka přimáčknutá plazivým sněhem těsně k zemi,“ uvedl ve svých poznámkách ing. Vrba. Tehdy zjistili, že se za podprůměrných sněhových podmínek na Mapě republiky nashromáždí i tak úctyhodných 3,5–8 m a za příznivých zim odhadli dokonce 10–15 metrů sněhu.

Ale pro uvedené problémy zcela jisté a přesné změření sněhových poměrů Mapy republiky do současnosti chybělo. Až nejmodernější technika, využívající služeb navigačních družic, pomohla tuto letitou záhadu definitivně rozřešit.

Výzkumníci na sněhu

Odborní pracovníci oddělení ochrany přírody Správy KRNAP a Krkonošského muzea se sněhovými poměry v nejvyšších polohách Krkonoš zabývají již řadu let, a to především v souvislosti s výzkumem přírodních poměrů zdejších tundrových společenstev. Mezi studovaná místa v poslední době patří i jižní svah Studniční hory s Mapou republiky (poprvé jsme o tomto výzkumu psali již v KRKONOŠÍCH č. 1/2001).

Při zaměřování poloh zkoumaných jevů jsou úspěšně využívána navigační zařízení systému GPS a s přibývajícími zkušenostmi s tímto zařízením se objevila myšlenka jeho pomocí exaktně zaměřit nejen polohu sněhového pole, ale i jeho výšku. Opakovaná měření během jedné sezony pak umožňují získat i obrázek vývoje, resp. odtávání Mapy republiky.

Biologové Milena Kociánová, Petra Šťastná, Josef Harčarik, odborníci na GPS a zpracování dat Igor Dvořák a jeho nástupce Tomáš Lhota i další příležitostní pomocníci z řad pracovníků Správy KRNAP a externistů se po šest zimních období zabývali získáváním údajů ze sněhových polí nad Modrým dolem. Letošní zima, sněhovými i větrnými podmínkami výjimečně vhodná pro uložení abnormálního množství sněhu na lokalitě, přímo vyzývala, aby byla Mapa republiky změřena ještě důkladněji a vše bylo zdokumentováno, ale také prezentováno široké veřejnosti, zajímající se o přírodu našich nejvyšších hor. Proto byla i redakce časopisu Krkonoše – Jizerské hory přizvána k jednomu z posledních měření, které se uskutečnilo v pozdním odpoledni 28. července 2005.

Ano, čtete dobře. I v této pokročilé letní době, kdy na úpatí hor teploty dosahovaly hodnot kolem 35 °C, bylo pod Modrým sedlem co měřit. A po stránce fotografické to byla vlastně doba ideální, protože letos teprve na konci července sněhové pole dostalo ten správný republikový obrys; jindy roztává třeba již koncem června.

Spolu s Mgr. Petrou Šťastnou, Mgr. Josefem Harčarikem a dvěma praktikanty – „šerpy“ jsme se od kapličky v Modrém sedle vydali k první zastávce. Ta byla spojena se zřízením tzv. referenčního bodu, nutného k dalšímu měření. Tím již vyzkoušeným a přesně zaměřeným místem je střecha bunkru řopíku v Modrém sedle. Když se kdesi z oběžné dráhy přihlásil dostatečný počet družic a Petra Šťastná na záda zavěsila mobilní stanici s hříbkovitou přijímací anténou nad hlavou, vyrazili jsme po léta zrušené turistické cestě do Modrého dolu.

Mapa republiky leží na poměrně strmém svahu a tolik sněhu se tu udrží právě jen díky specifickým poměrům, popsaným v úvodu článku. K Mapě sestupujeme kdesi u pomyslného Šluknovského výběžku. Tady si Petra nasazuje velmi užitečnou, i když v létě zcela neobvyklou součást své výzbroje – skialpinistické lyže. Na hodně ukloněném svahu a zvlášť na okrajích zledovatělém sněhu se nechodí vůbec bezpečně, výzkumníci tu zhusta používají mačky. Při vlastním měření jsou ale ideálním prostředkem k pohybu po ještě poměrně rozsáhlé ploše firnoviště lyže. To je totiž potřeba projezdit s měřicím přístrojem mnohokrát sem a tam, v sestupných vrstevnicích. A přitom ještě „hnízdit“. Stanice GPS totiž provádí svá měření kontinuálně (resp. ve zvolených časových intervalech) i při pohybu, v několika bodech je však dobré udělat ještě několik upřesňujících manuálních měření, kterými se ověřuje správnost údajů z GPS. Petra s hříbkem nad hlavou sbírá data pro počítač, zatímco Pepík na tomtéž místě měří hloubku sněhu klasicky – pomocí ocelové sněhové sondy. Teď v létě je již konečně použitelná a Pepa hlásí nejprve 2,30 m a pak dokonce dva metry sedmdesát (ještě s jistou rezervou pro spodní zmrzlou vrstvu, kterou ocelový prut neprorazí). V místě s předpokládanou největší akumulací lavinová sonda o délce 3,20 m nestačila.

Dalším úkolem kolegy Harčarika je oběhnout s druhým, ručním přístrojem GPS obvod sněhového pole a zachytit tak jeho obrysy. Dělá se to při každé návštěvě lokality a porovnáním výsledků se krásně ukáže postup odtávání.

Co měření ukázala

„Máme snahu měřit od chvíle, kdy by mohla být maximální výška sněhové pokrývky, to je v březnu nebo dubnu. Poněkud limitujícím faktorem je nestabilita svahu – lavinové nebezpečí – proto první měření začínají, až když se sníh stabilizuje. Takže absolutní maximum nám může i utéct. Měříme přibližně v měsíčních intervalech, na konci častěji, po dvou až třech týdnech,“ seznamuje nás s podmínkami výzkumu Josef Harčarik. Že měření Mapy republiky není pohodový výlet do hor, doplněný zmáčknutím pár tlačítek měřáku, dokazuje skutečnost, že při prvním letošním zkoumání ještě velikého pole Petra Šťastná nachodila křížem krážem téměř deset kilometrů.

Vlastní výsledky měření ovšem neuvidíme v terénu, ale ukážou se až na monitoru počítače zdatného analytika, který je schopen zpracovat všechna ta data. Co tedy ze snažení družic i lidí vyšlo? V letošní srážkově velmi bohaté zimě byla v místě největší akumulace sněhu naměřena kolmo ke svahu hodnota 15,40 m! Tím jsou definitivně potvrzena a upřesněna všechna starší měření a odhady. Ale nejen to, výsledkem současných měření jsou také přesné řezy celým sněhovým polem, je zachycen vývoj jeho tvaru.

„Jedním z hlavních impulsů pro tato měření bylo poznat, jaké množství sněhu na Mapě republiky opravdu může být. Je to několik set let stará hádanka, která mohla být rozluštěna až s příchodem nových technologií, které umožňují poznat dříve nepoznané. Dalším důvodem je naše poslání zkoumat zákonitosti horské přírody, konkrétně vztahy mezi výškou sněhu, jeho plošným rozložením a složením vegetace. Ta je velice sporá: trávy smilka tuhá a metlice trsnatá a borůvka. V jádru sněhového pole pak roste typická rostlina sněhových výležisek protěž nízká,“ shrnuje pohnutky k bádání a zároveň i uzavírá naši výpravu do jednoho z pozoruhodných míst Krkonoš botanik (ale dnes už také znalec sněhových poměrů) Josef Harčarik. Protěž nízká a její otrlí rostlinní souputníci na Mapě republiky budou letos mít opravdu jen kratičkou vegetační sezonu.

PS: V okamžiku těsně před tiskem tohoto čísla (23. srpna 2005) na Mapě republiky stále ještě přetrvával ostrůvek sněhu. Podle sdělení Josefa Harčarika měl plochu 50 m2, maximální výška sněhu byla 30 cm a nacházel se v místě, kde by při naší návštěvě na konci července byla pomyslná Mladá Boleslav. Je pravděpodobné, že poslední firn pod Modrým sedlem roztaje v prvním zářijovém týdnu. A pak již brzy přijde sníh nový...

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border