border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2005 arrow Únor arrow Procitnutí Labské boudy
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Procitnutí Labské boudy Tisk E-mail
Jiří Bašta (baš, jb)   
Labská v roce 2002.

Hřebenové boudy, poměrně dobře odolávající tvrdým povětrnostním podmínkám, nedokážou vzdorovat lidským chybám. Jejich počty a podobu ve 20. století výrazně změnila série požárů v předvečer a po ukončení 2. světové války (Luční, Rennerova, Prince Jindřicha, Havlova, Výrovka), požáry po 2. pol. 60. let (Labská, Klínovka), demolice zchátralých zestátněných objektů (Obří bouda 1984, Jestřábí boudy1986). Boudám paradoxně neprospěla ani snaha o návrat k normálním majetkovým poměrům po roce 1989. Někteří majitelé provoz bud organizačně či ekonomicky nezvládli, leckteří z nájemců boudu spíš vybydlovali než spravovali. Symbolem problémů krkonošských bud je kauza České boudy na Sněžce. V médiích jí v minulých letech začala zdatně konkurovat Luční bouda.

Existence některých bud je zásadní z hlediska bezpečnosti turistů. Na druhou stranu mohou být i zdrojem problémů z hlediska ochrany přírody národního parku. Boudaři odnepaměti řeší potíže s přísunem energie na topení i svícení; a bylo-li dříve základem odpadového hospodářství smetiště za boudou, dnes je nepřípustné, odpady musejí být odvezeny pryč z hor. S růstem nároků rekreantů na pohodlí stoupá i dopravní zátěž krajiny podél zásobovacích cest. Ale bez bud by nebylo přívětivých chvil oddechu ani mozaiky světlých lučních enkláv mezi černými lesy. Od jiných objektů se výrazně liší osud Labské boudy, první kontroverzní stavby svého druhu na krkonošských hřebenech.

Labská bouda v posledních deseti letech příliš pozornosti nevzbudila. Sama spala a s kolemjdoucími komunikovala pouze prostřednictvím skromného bufetu. Nyní však procitá.

Připomeňme si některé momenty z historie boudy. První stavba nad Labským vodopádem vyrostla roku 1830. V roce 1877 boudu koupil jilemnický velkostatek a během dvou let ji přestavěl. Po dalších dvou přestavbách nájemci nabízeli ubytování pro sto hostů. V roce 1913 Labská poskytla zázemí závodníkům i pořadatelům tragického závodu v běhu na lyžích na 50 km. Po 2. světové válce byla zestátněna. 6. listopadu 1965 bouda vyhořela. Nový hotel byl dostavěn v roce 1975. Betonová stavba, nerespektující zcela přírodní poměry lokality, budila od té doby většinou negativní emoce veřejnosti.

Novou boudu postavil a provozoval státní podnik Interhotel Krkonoše. V roce 1996 ji koupila společnost Pumr & Ryba Transport – Spedition, dnes ji provozuje Labská, společnost s r. o. týchž majitelů, kteří od roku 1998 boudu opravují. Po různých peripetiích Labská bouda v prosinci 2004 znovuzahájila provoz pro veřejnost.

Ještě před tím jsme zašli za Miroslavem Radionovem, dlouholetým provozovatelem Tetřevích Bud, který majitelům Labské zajišťuje management rekonstrukce a provozu.

Co mají Tetřeví Boudy společného s Labskou?

Spojují nás ekonomické problémy, postihující prakticky všechny chalupy na vrškách. I Tetřeví Boudy jsou jedním z posledních mohykánů, leží na odlehlém místě podobně jako Labská. Lidi zajímají spíš chaloupky o deseti, patnácti lůžkách – jsou útulnější, obsadí je jedna partička a poskytují větší soukromí. Labská bouda mívala 230 lůžek. Ani stolůžkové giganty není možné naplnit (nejsme pak schopni splnit ani požadavky ochrany přírody, řád národního parku). Zmenšujeme proto kapacity, i na Tetřevkách, abychom přežili. Největším problémem je energie, která se nedá zaplatit. Je neúnosné, máme-li 10–15 zaměstnanců a na baráku je měsíc 10–12 hostů. Proto se vracíme zpět, máme tu dobytek, sekáme louky... V tundře se lidi neubytovávají. Není to totiž lyžařský ráj v rámci sjezdového lyžování. Kdyby stála Labská na sjezdovce ve Špindlu, bude narvaná až po střechu a bude bez problémů.

Jak fungovaly ve stejných podmínkách tradiční boudy?

Prostě byly menší; jejich půvab spočíval mimo jiné ve vytápění kamny. Na Labské boudě ani na Tetřevkách není technicky možné topit ve třech pokojích nebo v jednom patře.

S jakou klientelou tedy počítáte?

Labská bouda leží ve výšce 1340 m. n. m., je tam příznivé klima pro ozdravné pobyty. Oslovíme sportovně založené rodiny a vrcholové sportovce. Počítáme s blízkostí stop krkonošského lyžařského běžeckého ráje. V prospektech i v nabídce pro cestovní kanceláře zdůrazňujeme především krátkodobé pobyty. Chceme poskytovat noclehy lidem, kteří přecházejí Krkonoše. Labská se nehodí pro sedmidenní pobyty, jako byla dříve odborářská rekreace. Měla by mít skutečně sportovní ráz.

Podporuji projekt krkonošského běžeckého ráje, do něhož se zapojí podnikatelé-boudaři, kteří lidem poskytnou servis na trase výletu. Projekt začíná, Labská je prvním krokem. Boudy by měly být vyznačeny na mapě, aby turisté nemuseli přemýšlet, jestli půjdou doleva nebo doprava, ale řekli si, máme šest chalup na cestě, můžeme si potom vybrat. Krkonoše by měly nabídnout nejen možnost přijet na jednu chalupu a tam trávit týden a z jednoho místa vyrážet do okolí, ale také vyjít ze Špindlu, přespat na Labské, na Špindlerovce, na dalších boudách a skončit například na Tetřevkách.

Na značených cyklotrasách by měly poskytovat služby restaurace. Oslovil jsem terénní službu a vedení parku, aby se na Labskou mohlo jezdit na kole. Na Labské by byla úschovna kol – když má někdo kolo za padesát tisíc a nemá ho kam uložit, táhne ho s sebou. Takto by si dal občerstvení na Labské a šel by k prameni Labe pěšky. Záleží na tom, aby lidi nejezdili přes Pančavský vodopád. Máme představy, že cyklisti by jezdili po asfaltce a pěší by chodili hlavně po ostatních cestách, potkávali by se jen na cestě od mohyly Hanče a Vrbaty. Je to však citlivá záležitost.

Jak jste navázal spolupráci s Labskou boudou?

Oslovil jsem společníky firmy Labská, že jim pomohu horský hotel rozhýbat. Oni jsou provozovateli a myslím, že Labská je jejich hobby. Věnují jí mnoho času a prostředků. Snažili se ji už dříve oživit. Je to však ekonomicky náročná stavba. Začali opravou pláště. Ohromná okna, která vítr vyvracel dovnitř, zazdili a nahradili je menšími. Celý dům obkládají nahoře dřevem, dole napodobeninou břidlice. Odstranili nefunkční, rozpadající se balkony.

Změní se nabídka pro hosty? Bude pokračovat provoz bufetu?

Ve vrchním patře je hotelová restaurace a ještě jídelna pro osmdesát až sto lidí. Zpracovává se projekt na samoobslužnou restauraci. Bufet se ponechá jen jako zálohu pro případ havárie nebo další přestavby.

A co křídlo, kde bývala služebna Horské služby?

Před několika roky horská služba odešla, protože její prostory byly prakticky neobyvatelné. Služebna je dnes obnovena, majitelé boudy tam zřídili potřebné zázemí. Horská služba od nás zpět převzala i provoz meteorologické stanice.

Jak řešíte zásobování a přípravu jídel?

Nevíme, kolik lidí vlastně přijde, špatně se to odhaduje. Z ekonomického hlediska je optimální předzásobení na kratší dobu. Na Mísečkách budeme zboží překládat z aut na rolbu. Doprava rolbou je sice dražší než podzimní předzásobení, ale stejně se dolů jezdí – na denní nákupy, s lidmi, a každá jízda rolby s vlekem se využije i pro zásobování. To vše jsme připravovali v létě.

Kuchyň je zařízena podle nejnovějších hygienických norem. Je postavena nejen podle předpisů, ale konzultovali jsme návrh i s profesionálními kuchaři, aby se v ní skutečně dalo vařit. Stává se totiž, že pěkně vyhlížející kuchyň, vyhovující normám, je neúnosně nepraktická. Když kuchař musí udělat dva kroky navíc ke sporáku, jsou z toho při provozu denně zbytečné kilometry.

Máte problémy s vodou a odpady?

Když se věnuje náležitá pozornost zdroji, je vody dost. Problémy jsou administrativní – s měkkou vodou, na kterou je dnes potřeba výjimka.

Čistírna odpadních vod prošla opravou. Ekologické mycí prostředky jsou bohužel výrazně dražší. Systém tříděného odpadu nám naopak nahrává – dodavatelé si odvážejí například použité oleje. Bohužel, tříděný odpad specializované firmy často odvážejí jako obyčejný směsný komunální odpad. Majitelé Labské vlastní dopravu, a proto si svůj tříděný odpad odvážejí sami.

Někteří hosté by chtěli jen na záchod…

Na Labské záchod nechybí. Použití stojí pět korun. Oni sice na tu pětikorunu projdou čtyři lidi, ale aspoň symbolicky přispějí na režii. Veškeré čisticí prostředky a provoz čističky odpadních vod stojí hodně peněz. Ale i když si kolemjdoucí nedá jídlo, musí najít záchod a tekoucí vodu k umytí.

Bude se na Labské měnit systém vytápění?

Pořád se bude topit lehkým topným olejem, jiné palivo technicky ani ekonomicky nepřichází v úvahu. Bohužel nejde oddělit jednotlivá patra. Trubky topení byly zality do monolitického betonu, navíc bez možnosti dilatace, která se dodatečně zajišťuje. V restauraci nahoře bude v topení pomáhat krb.

Změnil se výrazně interiér Labské?

Vybavení pokojů zůstane stejné. Nábytek opravují truhláři – vše je z masivního dřeva a bude po renovaci dobře vypadat. Restaurace je zmenšena, útulnější, lidi si budou připadat jako na horách a ne v nádražní hale. Pro případ špatného počasí je připravena projekční televize, videorekordéry, DVD, počítá se s internetovou kavárnou.

Myslíte, že pro Váš nápad získáte i ostatní boudaře?

Největším problémem vrcholových chalup je nedostatečné využití. Musíme zajistit podmínky pro jejich přežití. Ne všichni se zapojí, ale budou stačit tři čtyři chalupy, abychom nabídli několik okruhů po horách. Budu se snažit, abychom měli podobnou cenovou politiku. Sportovci většinou neoplývají velkými penězi. Mohou mít pokoj, který není super vybavený. Chtějí přespat v teple, najíst se a ráno vypadnout, a aby to bylo cenově dostupné. Kdo chce mít servis, bude mít televizi, lednici, atd., ale cena bude patřičně vyšší. Další podmínkou je, že v restauraci musím mít otevřeno od snídaně do večera, abych těm, co přijedou třeba v osm večer, měl stále i v tuto dobu co nabídnout k jídlu.

Poděkovali jsme za rozhovor, popřáli štěstí a několik dní čekali, až přejde psí počasí, které znemožňovalo práce na boudě i její návštěvu. Labskou boudou nás pak provedl její současný správce Ladislav Foglar.

Údolí přikryla inverzní oblačnost. Do jižních oken hotelu se opíralo slunce, sunoucí se po nízké dráze nad Zlatým návrším. Dokázalo slušně vyhřát přestavěnou restauraci. Labská bouda procitá do praktičtější a úspornější podoby.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border