border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2004 arrow Listopad arrow Památkové zóny: Horní Štěpanice
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Památkové zóny: Horní Štěpanice Tisk E-mail
Jan Luštinec (jl)   
Kostel sv. Václava.

Obec Horní Štěpanice se rozkládá v členitém terénu ve výšce kolem 650 m nad mořem. „Okulární vizitace“ roku 1725 konstatovala, že leží v Krkonoších, hnůj musí být vynášen na pole v putnách, některá orná pole jsou velkými přívaly dešťové vody zničena a zpustla. Hospodáři tu musí obdělávat pole dílem hákem, výše položené pak jen motykou a ručně. (Obilní výnos té doby byl zhruba poloviční než v úrodných rovinách.) Lidé tu ale jsou pracovití a srdečnější než ve vnitrozemí (tak horaly komentovala o necelé půlstoletí později císařská komise). Snad ani nemusíme zdůrazňovat, že mezi skromnými řemesly tu nejdůležitější pozici postupně získalo tkalcovství a přadláctví.

Kdo chce poznat osobitou atmosféru staré krkonošské vesnice, musí zavítat do malebných Horních Štěpanic. Celé jádro obce, prohlášené za památkovou zónu roku 1995, nabízí vedle množství stavebních památek také zčásti zachovanou strukturu ovocných porostů, bez zajímavosti není ani smíšený pruh lesa při jižním okraji obce. K tomu přistupuje i nedaleká zřícenina středověkého hradu pánů z Valdštejna (leží mimo rámec památkové zóny) a v neposlední řadě onen zvláštní genius loci, zformovaný mimo jiné také zdejšími tradicemi náboženskými, divadelními, hudebními a literárními.

Vydejte se do Horních Štěpanic třeba někdy za slunečného letního dne, kdy ves je zaplavena mořem příjemné zeleně. V zatáčce vás přivítá překrásné roubené stavení Na Benátkách. Bohatě zdobená lomenice, tak trochu pyšně zdůrazněná vyvýšenou polohou chalupy, i zděná část stavby s bosovanou fasádou a hezkým pískovcovým portálkem svědčí, že usedlost patřila k nejonačejším v obci. Kdysi tu bývala vyhlášená hospoda. Už roku 1826 se zde připomíná panský šenkýř piva a pálenky. Strop někdejšího lokálu je nesen mohutným trámem prý ze zaniklého kostela sv. Václava, o němž si ještě povíme. Připravovali tu mimo jiné vyhlášenou kořalku nazvanou podle hostinských „honcouka“. (Rod Honců je v tomto domě poprvé doložen r. 1799. Spolu s četnými Kubáty se v historických pramenech vyskytuje jako nejčastější štěpanické příjmení.)

„Na Benátkách“ se hrávalo i divadlo, roku 1875 dokonce v pořadí druhé představení zdejších ochotníků.

Chalupa patřila až do roku 1799 k záduší. Tenkrát to bylo ovšem skromné dřevěné stavení. V záznamu se výslovně připomíná, že k němu musí přináležet potřebný „plac“ k postavení žebříku. Ten měl sloužit nejenom k běžné údržbě střechy, ale patřil též k nezbytnému protipožárnímu vybavení obce. V zápisech ze sklonku 18. století se uvádí, že mnohá stavení vlastnila v rámci těchto opatření žebříky, lucerny, konve, ruční stříkačky a háky na strhávání střech. Důležitou roli při zamezení ohně hrála listnatá zeleň vysázená mezi domy.

Když odbočíme jen malý kousek z hlavní cesty, dojdeme k dobře udržované chalupě čp. 3. Jedná se o dnes velmi vzácnou krčkovou stavbu. Stěny, jejichž struktura je přes citlivé obílení velmi dobře patrná, jsou složeny z krátkých celých či půlených špalíků (krčků) i z obyčejných polínek, kladených zkušenými mistry co nejtěsněji vedle sebe do jednoduché trámové konstrukce a spojených pilinovápenatou maltou. Nároží jsou zpevněna krátkými vodorovnými či šikmo položenými trámky. Pro zajímavost dodejme, že počátkem 18. století stávala v těchto místech zdejší první doložená škola.

Vrátíme-li se na hlavní cestu a stoupáme-li ke kostelu, neměli bychom přehlédnout několik pěkných vzrostlých třešní. Ovocné stromoví patří neodmyslitelně ke každé obci. Ve Štěpanicích se podle zápisu v pozemkových knihách z 18. a první poloviny 19. století pěstovaly třešně, černé třešně, švestky a hrušně (mezi nimi se připomíná hruška „václavka“). Jabloně se neuvádějí. I když zápisy jistě nepostihují celou skutečnost a nelze vyloučit jejich ojedinělý výskyt, způsobuje absenci či minimální počet těchto stromů přílišná nadmořská výška a jí zapříčiněné nevalné pěstitelské výsledky.

Ve Štěpanicích se nevytvořila klasická náves. Střed obce tvoří proto přirozeně areál kostela s farou a zajímavým přilehlým roubeným hospodářským objektem. Dominující svatyně nesporně středověkého založení (obec se jako farní poprvé připomíná roku 1352) byla do současné podoby upravena v letech 1796 a 1812. Jednoduchá, pečlivě udržovaná zděná stavba s typickou dřevěnou předsíňkou, chránící hlavní vchod před sněhovými přívaly, charakteristickou helmicí na hlavní věži s hodinami a zvonicí, osloví návštěvníka svým prostým půvabem, doplněným charakteristickou zvukovou kulisou hodinových cimbálů i každodenního hlasu zvonů. Interiér působí ve srovnání s exteriérem honosněji a jako mnoho štěpanických míst svědčí svým bezvadným stavem o lásce osadníků. Z vybavení si naši pozornost zaslouží mimo jiné renesanční náhrobní kameny – Zdeňka (r.1573) a Viléma z Valdštejna (1594). Bývala zde i neobyčejně cenná a líbezná madona z 15. století, ale vinou zlodějů v nové době zmizela v nenávratnu. Krásnou atmosféru místa doplňuje při bohoslužbách – v souladu s dlouhou tradicí – dobře provozovaná chrámová hudba.

V blízkosti kostela na hřbitově obehnaném kamennou zdí s pěknou branou stojí jednoduchá márnice, v přední části vybavená i kaplí. V jejích stěnách jsou zazděny zajímavé náhrobní kameny ze 16. století. V sousedství kostela stával ještě v 18. století roubený kostel sv. Václava. Dávní stavitelé jej zbudovali z hrubých netesaných, jen oloupaných kmenů. Měřil 21 kroků zdéli a 12 kroků v šíři. Dřevěná malovaná kazatelna pocházela z roku 1612. Poněkud naivní, leč krásný, dramaticky pojatý oltářní obraz našeho národního patrona vznikl v první polovině 18. století a můžete jej dnes vidět v expozicích Krkonošského muzea v Jilemnici. Ke kostelíku se váže hezká pověst: V dobách, kdy již přestával sloužit svému původnímu určení, se do něj uchýlili tři pobudové a hráli zde karty. V rozjaření vyzval jeden z nich sochu světce na oltáři, aby si s nimi také zahrála. Ta k nevýslovnému zděšení žadatele sestoupila z oltáře a vyťala mu jadrný políček.

Západně od kostela stojí starosvětsky rozložitá fara z roku 1783. Vedle mohutné valbové střechy nás určitě zaujme ozdobnými okenními šambránami a pod parapety hezkou výplní.

Obec má rovněž silnou evangelickou tradici. Po vydání tolerančního patentu se zde k nekatolickému vyznání přihlásilo více jak 80 osob. V bouřlivé a netolerantní atmosféře převratné doby zní mile prohlášení Josefa Kouby z čp. 20, zaznamenané roku 1782 na jilemnickém zámku do protokolů: „Při evangelickým náboženství chci zůstat, protože nám Písmo sv. číst nedali a taky mě Duch svatý k tomu vede. Má manželka ale zůstává s dcerama při katolický víře a já jí v tom nikoliv bránit nechci.“

V kostele hrával na varhany zdejší vynikající učitel a spisovatel Josef Šír (1859–1919), rodák z nedaleké Horní Branné. Horlivě se zapojoval do kulturního dění na Jilemnicku a řada jeho literárních děl (např. Horské prameny, Krkonošské povídky, V horské škole, Tkalci) působivě a s hlubokou znalostí zachycuje život v této osobité části Krkonoš.

Prostor tohoto článku nám neumožňuje kráčet klikatou linií hlavní cesty dál za řadou dalších zajímavostí, ale snad naše krátká pouť stačila naznačit, že jsme v místech, jež naší duši poskytnou stejně lahodné občerstvení jako křišťálový pramen u nedaleké kapličky. Cílenou památkovou péči stejně jako naši pozornost si Horní Štěpanice určitě plně zaslouží.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border