border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2004 arrow Duben arrow Skokanské můstky v Krkonoších III
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Skokanské můstky v Krkonoších III Tisk E-mail
Josef Slavík   

Harrachov
Harrachov je skutečnou mekkou českého skokanského sportu. První malé sněhové můstky se zde stavěly již na počátku 20. století v Rýžovišti a na Sachrově kopci. Podobně jako v jiných horských střediscích, i v Harrachově působily české i německé kluby.

Český – Lyžařský a turistický Bucharův klub (LTBK) – postavil svůj první můstek v roce 1922 ve skalnaté stěně Ptačince, v prostoru dnešního centrálního parkoviště. Při stavbě můstku bylo přemístěno více než 1 000 kubíků zeminy a na nájezdu vystříleno asi 750 kubíků skály. Můstek byl postaven u příležitosti Kongresových závodů, které byly součástí 7. kongresu FIS v roce 1923 v Praze. Byly to do té doby největší lyžařské závody ve střední Evropě, předchůdce mistrovství světa. Na startu se sešli nejlepší skokani té doby. Nejdelšího skoku, 34,5 metru, dosáhl Nor Oekern. Můstek byl pak několikrát přestavován. Každoročně se zde pořádal závod o Pohár Kongresového můstku. V roce 1926 skočil Wende 46 metrů. V roce 1927 se zde opět konalo mistrovství republiky. Mistr Dick skočil rekord můstku 49 m. V tréninku i při menších závodech však byly dosahovány i padesátimetrové skoky. Můstek pomalu přestával vyhovovat, byl několikrát přestavován a uvažovalo se o stavbě nového.

V roce 1931 byl postaven dle projektu arch. Karla Jarolímka asi o 200 metrů dál, v prostoru dolů, nový, tzv. svazový můstek. Prvním velkým závodem zde bylo mistrovství republiky 1932. V roce 1935 skočil Bartoň rekord 69,5 m, avšak při tréninku byly dosahovány délky přes 70 metrů. V roce 1937 vichřice strhla část nájezdu. Dlouho se uvažovalo o opravě, avšak nedostatek peněz opravu nedovolil. Tím skončila éra skoků na Ptačinci.

Již v roce 1920 postavil německý Wintersportverein svůj první můstek na Čerťáku. Hlavním iniciátorem byl hoteliér Lambert Erlebach. Slavnostnímu otevření můstku byla přítomna i hraběnka Harrachová. Můstek dovoloval skoky okolo 40 metrů. Několikrát zde proběhlo mistrovství HDW, v roce 1937 1. Sudetoněmecké mistrovství a v roce 1938 též velké mezinárodní závody Teufelsbergläufe za účasti Birgera Ruuda, Seppa Bradla i 2 Japonců. Německá mistrovství juniorů se zde konala i v průběhu války v letech 1941 a 42. Nejlepší závodníci dosahovali výkonů přes 60 metrů. Na Teufelsbergschanze vyrůstal i první harrachovský světový rekordman H. Lahr.

Po válce zůstal veškerý skokanský sport pouze na Čerťáku. Obnovený LTBK opravil oba původní můstky a již v sezoně 1945–46 se opět skákalo. V roce 1955 byl areál kompletně přestavěn. Vedle velkého můstku, umožňujícího skoky přes 70 metrů, byla postavena padesátka, původně s malým nájezdem, později zvětšeném, vedle ještě mládežnický můstek, takzvaný „pionýr“. Na projektech se podíleli M. Bělonožník a L. Šablatura. Nejmenší můstek byl roku 1956 jako první v republice a pravděpodobně druhý na světě pokryt umělou hmotou.

V areálu, dnes nazývaném areál malých můstků, se konalo mnoho významných závodů – například od roku 1954 celkem 15 ročníků mezinárodních závodů v klasických disciplínách, za účasti nejlepších lyžařů z Evropy včetně Skandinávie. Velkou, více než padesátiletou tradici má Pohár harrachovských skláren, založený v roce 1945, který se zachoval dodnes. Na zdejších můstcích také vyrostlo obrovské množství úspěšných reprezentantů ve skoku i v severské kombinaci: A. Lenemayer, H. Rieger, V. Melich, J. Nüsser, J. Kubica, K. Farský, E. Ulrych, D. Motejlek, T. Kučera, bratři Rázlové, z mladší generace pak P. Ploc, M. Kučera, F. a B. Novákové i současní reprezentanti J. Jiroutek, L. Hlava, T. Slavík.

V sedmdesátých letech největší můstek, sedmdesátka, chátral. Byl kompletně přestavěn a v roce 1979 slavnostně znovuotevřen, s kritickým bodem 90 metrů. Několikrát se zde konal také Světový i Kontinentální pohár ve skoku nebo severské kombinaci, v roce 1993 mistrovství světa juniorů. Od roku 1998 je tento můstek pokryt umělou hmotou a keramickou nájezdovou stopou. V březnu 2002 se na všech třech můstcích konalo mistrovství světa veteránů. Všechny tyto můstky mají nový, moderní profil navržený Josefem Slavíkem a jako jedny z mála v republice odpovídají i přísným bezpečnostním pravidlům FIS. U můstku K 70 se v současnosti buduje nový, přírodní nájezd.

V roce 1970 FIS rozhodla o výstavbě šestého mamutího můstku, a to v zemi východního bloku. Tehdejší SSSR se vzdal ve prospěch Československa. Po diskusích o umístění (v úvahu připadaly Vysoké Tatry a Krkonoše) byly zvoleny Krkonoše. Byly vypracovány projekty na stavbu ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně. Státní lesy i ochranáři však byli proti. Hledala se nová lokalita a po delších úvahách byl zvolen Harrachov. Původní projekt počítal s Rýžovištěm. Ochranáři však chtěli více variant. Po dlouhých jednáních byla zvolena varianta severního svahu Čerťáku. Bylo rozhodnuto, že vedle mamutího můstku bude vybudován ještě můstek P 90, K 120. S realizací bylo započato v roce 1978. Při zemních pracích bylo přemístěno více než 120 tisíc kubíků zeminy nebo skály. 180 tun vážící nájezdovou věž neunesl žádný jeřáb a tak musela být vyzdvižena pomocí kladkostroje na speciální konstrukci.

Oba můstky byly poprvé vyzkoušeny v roce 1980, stodvacítka 15. ledna a „mamuťák“ 7. března, kdy jako první skočil sdruženář Jaroslav Bukvic. Již v březnu 1980 se na mamutím můstku konaly první lety. V ještě nedokončeném areálu padl tehdy zásluhou Armina Koglera z Rakouska světový rekord 176 metrů. V roce 1983 Harrachov poprvé uspořádal mistrovství světa v letech na lyžích. Harrachovák Pavel Ploc překonal před 60 tisíci diváky letem 181 metrů světový rekord. Tehdy byl můstek nazýván nejmodernějším a nejbezpečnějším na světě. Pak však došlo k odlesnění svahu a v roce 1985 i k několika nebezpečným pádům. Další lety se zde konaly v letech 1989 a 1992. Aby získal můstek zpět ztracené jméno, byl několikrát přestavován. V roce 1996 Andreas Goldberger poprvé na světě v oficiálním závodě překonal dvoustovku výkonem 204 metrů. Byly realizovány větrné bariéry, systém umělého zasněžení a po poslední změně profilu navržené Josefem Slavíkem, kdy byl odrazový stůl posunut dozadu, kompletně změněn profil dopadu, snížena letová křivka a kritický bod posunut na maximálních 185 metrů, je v současnosti mamutí můstek opět považován za nejlepší. Podařilo se skvěle uspořádat Světový pohár 2001 a Mistrovství světa 2002 a můžeme se těšit na další závody Světového poháru 2005.

Celkem se na obou můstcích K 120 a K 185 od roku 1981 dodnes uskutečnilo 17 závodů Světového poháru a v letech 1983, 1992 a 2002 Mistrovství světa v letech na lyžích.

Rekord můstku K 120 drží výkonem 141,5 m Japonec Funaki. Mamutí můstek je díky rekordu 214,5 m, který vytvořil Matti Hautamaeki z Finska, druhým největším na světě.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border