border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2004 arrow Říjen arrow Toxický duch Dolu Jan Šverma
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Toxický duch Dolu Jan Šverma Tisk E-mail
Marek Jehlička   
Důl Jan Šverma.

Lampertice jsou malebná vesnička ležící pod zalesněnými kopci nedaleko polských hranic. Nebylo by na ní nic zvláštního, kdyby v jejím sousedství nestál důl. „Díra v zemi“, řečeno slovy Járy Cimrmana, živila svého času přes tisícovku obyvatel nejen z Lampertic, ale i z přilehlých měst a obcí. To, co bylo dříve pro obec požehnáním, se dnes změnilo v její prokletí. Ve štolách staletého dolu je zazděn přízrak toxických látek. Lampertičtí se jen modlí, aby se nedostal ven.

Příběh Dolu Jan Šverma začíná v dávné minulosti. Těžba černého uhlí zde začala již v roce 1570 a Jan Šverma je tak vůbec nejstarším kamenouhelným dolem v Čechách. Horníky odtud vyhnal až v roce 1992 vládní program útlumu těžby uhlí. Za těch 400 let se havíři prokopali do hloubky zhruba 1000 metrů a vykutali na 9 podzemních pater.

Když uděláte do země takovouhle díru, nemůžete se prostě sebrat, odejít a ponechat ji svému osudu. Důl je třeba zajistit a pokud možno vyplnit materiálem, který by nahradil původní horninu. Tento úkol se rozhodla vzít na svá bedra společnost GEMEC UNION, a. s., které byl Jan Šverma následně prodán. A to byl také začátek problémů.

Když přemýšlíte o tom, co budete sypat do starého dolu, musíte také uvažovat, jak na tom vydělat. Za nic se neplatí tak dobře jako za odpady, které nikdo nechce a neví, co s nimi. Čím více je takový odpad na obtíž, tím více na něm vyděláte, pokud máte důl, kam ho můžete schovat. „Dneska už nikdo nezjistí, co tam vlastně všechno skončilo,“ říká starosta Lampertic Jaroslav Rosa. „Když jsme nastoupili do úřadu, šli jsme do GEMECu, aby prokázali, co do dolu ukládají. Nebyli ale schopni nám to doložit,“ vysvětluje.

Člověk je od přírody tvor podezřívavý, a tak si otázku „Co všechno asi končí v bývalém dole?“ položil v Lamperticích kdekdo. „Každej měl strach, jestli se tam něco nedává. Vždyť to může jít ven třeba za čtyři pět let, až tam voda stoupne a obnoví se staré prameny,“ obává se jeden z lampertických obyvatel Miroslav Slíž, který sám v dole 14 let fáral a zná ho jako svoje boty.

Obec Lampertice se tedy obrátila na sdružení Arnika, zda by nepomohlo při pátrání po složení odpadů, které jsou do Dolu Jan Šverma ukládány. Tedy pardon, které jsou v Dole Jan Šverma zpracovávány. Ono totiž slovo ukládání nemá firma GEMEC ráda, jelikož ukládání odpadu je věc, za kterou se všude na světě platí, zatímco zpracovávání je věc, za kterou se inkasuje. A nejvíce se inkasuje za odpady nebezpečné.

„Když společnost GEMEC důl koupila, byl zde takový nátlak na obecní úřad, že se nakonec povolilo i ukládání nebezpečného odpadu. To byl náš největší omyl,“ říká však starosta.

Sdružení Arnika do příběhu nejstaršího českého dolu vstoupilo počátkem roku 2004 v rámci své kampaně „Budoucnost bez jedů“. Jejím cílem je mimo jiné prosazení nové evropské legislativy, pro kterou se vžilo označení „REACH“ (zkratka slov registrace, vyhodnocení a povolování chemických látek). Kdyby totiž byl REACH již v platnosti, mohlo by se kauzám typu „Jan Šverma“ snadněji předejít. Smyslem REACHe je totiž důsledná kontrola, evidence a eliminace toxických látek z výrobních procesů. Kdyby něco takového v Čechách fungovalo, nemuselo by se stát, co se stalo…

A co se vlastně stalo?

Arnika zjistila, že do Dolu Jan Šverma jsou nejméně od roku 2000 ukládány tuny popílků ze spaloven. Tyto popílky obsahují velmi toxické látky – dioxiny. „V dole již skončilo přibližně 45 g TEQ (toxického ekvivalentu) těchto látek. Po Spolaně Neratovice jde o druhé místo v zemi, kde je uloženo tak velké množství dioxinů. Důl se stává vážnou hrozbou pro životní prostředí Žacléřska. Ukládání toxického odpadu pod zem by mělo co nejdříve skončit,“ uvedl vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřich Petrlík poté, co se Arnika do kauzy pustila.

A jak je možné, že GEMEC mohl ukládat, tedy zpracovávat, odpady s obsahem toxických látek? Umožnila to právě „děravá“ legislativa. Společnost GEMEC totiž získala certifikát od Technického a zkušebního ústavu stavebního, který umožňuje použít popílek do zakládkové směsi. A zakládková směs, to už není odpad, natož nebezpečný odpad, ale výrobek. A to je celé kouzlo.

Trik spočívá v tom, že české zákony neukládají povinnost měřit obsah dioxinů v popílcích ze spaloven. Ty pak snadno získají certifikát, aby s tímto odpadem mohly nakládat jako s výrobkem, ačkoliv by měl být uložen na speciální zabezpečené skládce. Z nebezpečného odpadu se tak stává obchodní artikl. Pokud tedy zástupci společnosti GEMEC tvrdili, že se nedopouštějí žádného nezákonného jednání, měli naprostou pravdu. Bohužel. „Proto je důležité, aby vešla v platnost co nejdříve přísnější legislativa na nakládání s toxickými látkami včetně limitů pro obsah dioxinů a podobných látek v odpadech,“ zdůraznil Petrlík.

Arnika seznámila firmu GEMEC s riziky, které může mít její jednání pro životní prostředí a vyzvala zástupce společnosti, aby okamžitě přestali s ukládáním toxického popílku do dolu. Firma se pak na výzvu Arniky zavázala, že na své náklady zmonitoruje dopad své činnosti na životní prostředí.

Výsledky rozborů sedimentů prokázaly, že k únikům dioxinů do Lampertického potoka z provozu Dolu Jan Šverma zřejmě dochází. „Desetinásobný rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší hodnotou zjištěnou v sedimentech Lampertického potoka a jeho přítoků ukazuje, že dioxiny z odpadů, s nimiž GEMEC nakládá, nejspíš unikají,“ komentoval výsledky rozborů RNDr. Jindřich Petrlík.

Arnika pak nechala ve specializované laboratoři analyzovat vzorky pstruhů chycených v Lampertickém potoce. Ukázalo se, že tkáň ryb obsahovala vysoké koncentrace toxického hexachlorbenzenu. Vzhledem k nízkému obsahu tuku v rybách však nebyly koncentrace nadlimitní. „Výsledky rozborů by měly být pro GEMEC i pro místní obyvatele varováním a motivem k dalšímu monitoringu. Obsah hexachlorbenzenu v rybách ukazuje na odpady z chemického průmyslu jako možný zdroj úniků a o to více podtrhává nutnost přijetí nové chemické evropské legislativy REACH. Arnika bude prosazovat jeho nejpřísnější podobu,“ podotkl Petrlík.

„Konečně se začalo měřit něco, co se nikdy neměřilo,“ komentuje situaci starosta Jaroslav Rosa. „Stojíme na jakési pomyslné startovní čáře. Lidé jsou rádi, že se proti tomu konečně začalo něco dělat.“

Co teď?

Asi jediný, kdo má v budoucnosti dolu jasno, je společnost GEMEC. Ta již předložila projekt, jak si budoucnost Jana Švermy představuje. Jejich vizi ovšem zastupitelstvo Lampertic na svém mimořádném zasedání zamítlo. „My té firmě již nevěříme. Chceme, aby tam už nebyly ukládány vůbec žádné odpady. Měli v plánu udělat tam nějaký poldr, ale to by vedlo k další manipulaci s odpady. A my nechceme skončit jako Mydlovary, kde teď mají toxické látky uloženy, a nikdo neví, co s tím,“ vysvětluje Rosa.

Podle jeho slov je obec připravena proti firmě GEMEC bojovat a hájit své právo na čisté životní prostředí. Lampertičtí vědí, že společnosti koncem letošního roku vyprší povolení pro nakládání s odpady. A jsou odhodláni udělat vše pro to, aby GEMECu toto povolení prodlouženo nebylo. Lampertice zkrátka chtějí udělat za Dolem Jana Švermy tlustou čáru a definitivně skoncovat s dramatickou story.

Nasnadě je už jen otázka, jak si nyní s celou kauzou poradí, respektive jak z toho ven. „Z toho se už těžko dostaneme ven,“ říká starosta Jaroslav Rosa. „Udělali jsme chybu v tom, že se vůbec povolilo ukládání takových odpadů. Já myslím, že už nebude návratu. Teď se jen můžeme modlit, aby se nedostalo ven to, co už tam je.“

Marek Jehlička
autor je tiskovým mluvčím sdružení Arnika
Poznámka:

Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí (pohlavních žláz u mužů). V některých studiích byly prokázány další vlivy – snížení inteligence, snížená schopnost soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border