border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2006 arrow Červen 2006 arrow Zlatá stezka Českého ráje
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Zlatá stezka Českého ráje Tisk E-mail
Karel Čermák   

O zpřístupnění přírodních zvláštností v okolí svého bydliště se příznivci turistiky a místní lokální patrioti začínali zajímat od konce 19. století. Byla to doba mohutného hospodářského rozmachu a formování mnohovrstevné občanské společnosti, jejíž součástí se stal i Klub českých turistů, založený v roce 1888. Tedy zhruba ve stejné době, kdy se pro pískovcová skalní města Turnovska a posléze i Mnichovohradišťska a Jičínska začíná vžívat nový zeměpisný název Český ráj. Ve výchozích městech oblasti jsou zakládány místní odbočky KČT. V jejich vedení nalezneme vzdělané a osvícené muže té doby – profesory a učitele, vyšší správní úředníky, lékaře i advokáty. Díky jejich vlivu a organizačním schopnostem se v průběhu několika málo desítek let podařilo nejzajímavější partie Českého ráje protkat hustou sítí turistických tras, často i v obtížném a těžko přístupném terénu. Návštěvník, jenž jimi dnes se samozřejmostí prochází, si toto vynaložené úsilí většinou ani neuvědomí. Zprvu samostatně pracující odbory KČT v přirozených centrech turistiky Turnově, Jičíně, Mnichově Hradišti či Semilech dostaly nový impuls po vzniku samostatné Československé republiky, kdy se sloučily do župy Českého ráje. Teprve tehdy vznikla příležitost pomýšlet na projekty, sjednocující vymezené území v jeden celek. Nejreprezentativnějším projevem těchto snah se stala realizace Zlaté stezky Českého ráje.

 

Myšlenka propojit nejzajímavější partie Českého ráje do jedné turistické trasy se objevila teprve v roce 1937, tedy v předvečer 2. světové války. Převést ideu do praxe se v tomto případě podařilo velmi rychle, neboť trasa nebyla nově budována, ale pouze pospojovala již existující úseky, jež byly opatřeny jednotnými červenými turistickými značkami. Při putování z Jičína do Mladé Boleslavi (či opačně) čekalo na turisty cca 160 km cest, procházejících všemi skalními městy (Maloskalsko, Hruboskalsko, Prachovské skály, Mnichovohradišťsko), dále prohlídky středověkých hradů (Bradlec, Kumburk, Frýdštejn, Valdštejn, Hrubá Skála, Trosky, Kost, Zvířetice a Michalovice), výstupy na rozhledny a kopce s dalekými rozhledy (Tábor, Kozákov, Kopanina, Hlavatice, Mužský), seznámení s památkami architektury městské (Jičín, Semily, Železný Brod, Turnov, Mnichovo Hradiště, Bakov nad Jizerou a Mladá Boleslav) i lidové, roztroušené plošně po celém území. Na podporu propagace Zlaté stezky byly vydány informační brožury i turistické průvodce, doporučující rozvrhnout projití trasy na sedm dní. Tehdy totiž existovala v území celá síť jednoduchých, a tudíž i levných letních nocleháren, zřízených ve školách či sokolovnách, jež umožňovaly poznávací turistiku studentům i těm méně majetným.

Není doloženo, kolik návštěvníků Českého ráje té doby prošlo celou trasu podle průvodcovských rad, s jistotou však můžeme říci, že dnes se jimi neřídí prakticky nikdo. Důvodů je hned několik. Generace turistů, zabývajících se dálkovými pochody, je téměř na vymření. Pěší chodec ustupuje stranou, aby uvolnil cestu rychle a dravě se rozvíjející cykloturistice. Trasa Zlaté stezky není rovnoměrně vytížena. Zatímco centrální úsek mezi Turnovem a Troskami je v sezoně přeplněn, méně známé okrajové partie zejí nezaslouženě prázdnotou. Nejvážnější zásah do krajiny Českého ráje však vnesl civilizační pokrok. Některé úseky Zlaté stezky vedly po prašných cestách, dnes proměněných v asfaltové komunikace s rušným automobilovým provozem. Chůze po nich je nejen nepříjemná, ale i nebezpečná. Z tohoto důvodu tvůrci turistických cest přemísťují trasy do jiných poloh; v celkovém vyznění se pak Zlatá stezka jeví jako okleštěná. A tak dnes můžeme na mapách nalézt několik variant, lišících se její délkou i umístěním. Objevil se dokonce propagační materiál, který za Zlatou stezku považuje pouze úsek procházející Hruboskalskem.

Ochuzená Zlatá stezka ztratila na významu a v některých partiích se stala dokonce prázdným pojmem, jehož užívání v sobě nese dávku nostalgie a setrvačnosti. Snad jenom provozovatelé turistických zařízení touto zavedenou značku posilují dojem atraktivity své lokality. Původní autoři trasy by asi se současnou pozicí Zlaté stezky v rámci Českého ráje nebyli příliš spokojeni.

Přibližme si lokality Zlaté stezky, které utrpěly nejvíce a stojí dnes stranou turistického zájmu nebo dokonce byly z trasy úplně vyřazeny. Oživení zájmu o ně, tedy rovnoměrnější rozprostření turistů po celé její trase a v širším smyslu po celé ploše Českého ráje, by pro toto území bylo jednoznačně přínosem.

 

1. Na první opomíjenou lokalitu narazíme již hned kousek za Jičínem. Dnešní trasa Zlaté stezky vede z městečka Železnice přímo vzhůru na Tábor a vynechává úsek kolem Klepandy s hrady Bradlcem a Kumburkem. Příčinou je fakt, že téměř celá tato původní trasa vede po silnicích, byť frekvence dopravy na nich není velká. Toto místo ale představuje jedno z historicky nejstarších míst turistiky v Českém ráji. Byl to především příklon k romantismu v první polovině 19. století, jenž oživil zájem o středověká panská sídla. Hrad Kumburk, který byl v lidové slovesnosti často zmiňován v souvislosti se známým příběhem nešťastné lásky zde uvězněné Elišky Kateřiny Smiřické, poutal pozornost těchto prvních poutníků. Patřil k nim samozřejmě Karel Hynek Mácha, když se v roce 1833 vydal na svou krkonošskou pouť. Oba hrady si i zakreslil do svého skicáře. Méně je známo o návštěvě těchto míst Josefem Kajetánem Tylem, jenž se sem vypravil se svými přáteli na jaře r. 1854 z Jičína, kde v té době téměř čtvrt roku působil jako režisér i herec v Zöllnerově kočovné divadelní společnosti. Tyl ovšem, zdá se, navštívil pouze Jičínu bližší Bradlec, jak lze vydedukovat z jediné dochované, na fakta chudé zprávy, jež byla navíc uveřejněna až deset let po jeho smrti. A když se v roce 1879 do tohoto kraje vydal známý mecenáš Vojta Náprstek se svým Klubem amerických dam, jičínští průvodci zavedli společnost do Prachovských skal a – samozřejmě na Kumburk. Z tohoto oživeného zájmu o středověk stále více profitoval hostinec na Klepandě, výhodně položený téměř uprostřed mezi oběma hrady. Tento původně zájezdní hostinec, oblíbená zastávka formanů putujících z hor na Jičínsko „do kraje“, tak nezanikl jako mnoho jemu podobných, pouze se postupně přeorientoval na novou klientelu. Té ovšem musel zajistit vyšší komfort, a tak původní roubená stavba byla v čase 1. republiky nahrazena zděnou, jež je v provozu dodnes.

 

2. Citelným ochuzením Zlaté stezky je vyřazení úseku sledujícího tok Jizery mezi Semily a Železným Brodem, zejména zhruba tříkilometrové Riegrovy turistické stezky mezi Bítouchovem a Podspálovem. Podnět ke zpřístupnění této pozoruhodné přírodní partie vzešel od tehdejšího okresního hejtmana Antonína Böhma, který v r. 1909 založil v Semilech odbor Klubu českých turistů. Ten se okamžitě zapojil do aktivní činnosti a ještě v témže roce na podzim slavnostně předal stezku veřejnosti. Byla pojmenována na počest nejslavnějšího semilského rodáka Františka Ladislava Riegra a již brzy po svém otevření upoutala davy turistů svou malebností. Její dnešní podoba je poněkud proměněna, neboť během 20. století stráně nad Jizerou pokryla vysoká zeleň, která na mnohých úsecích brání ve výhledech na řeku. Stezka vyúsťuje v Podspálově, kde Jizera přibírá přítok řeky Kamenice. Toto místo prodělalo zajímavý vývoj. Až do konce 19. století se zde nacházelo asi deset převážně roubených chalup osady téhož jména s velmi problematickým dopravním spojením se světem. Zlepšení přinesla stavba privátní Jiho-severní dráhy ze Železného Brodu na Tanvald, která překlenula soutok řek ocelovým železničním mostem. Turisté jdoucí od Železného Brodu však k nástupu na Riegrovu stezku stále používali romantickou, avšak pouze provizorní dřevěnou lávku přes Kamenici. Civilizační pokrok vtrhl do tohoto zapomenutého a izolovaného koutu až po 1. světové válce. V letech 1921–25 byla v bezprostředním sousedství těchto chalup postavena na svou dobu pozoruhodná vodní elektrárna, k níž je voda přiváděna štolou vylámanou ve skále. Slavnost spuštění dvou Francisových turbín podtrhl svou účastí prezident Tomáš Garrigue Masaryk. K oživení místa vzápětí přispěl i podnikatel v turistickém ruchu Crha, který v sousedství na místě několika zbořených chalup postavil penzion s restaurací. Tento objekt, byť značně přestavěný, se zde pod názvem hotel Pod Spálovem nachází dodnes. Ještě za 1. republiky se místní dopravní uzel dočkal druhého mostu, tentokrát silničního. Výstavba silnice ze Železného Brodu do hor se stala příčinou úpadku zájmu turistů o Riegrovu stezku. Vzrůstající dopravní zátěž na této silnici byla hlavním důvodem, proč dnešní trasa Zlaté stezky tento úsek vynechává, když z Kozákova zavádí turisty místo do Semil na Malou Skálu.

 

3. Nedá se říci, že by území Českého ráje muselo čelit průmyslové expanzi jako některé jiné regiony naší vlasti. Těžba nerostných surovin se zde od 19. století provozovala pouze na několika malých lokalitách a měla jen místní význam. Šlo většinou o lomy zpracovávající čedičovou horninu, používanou hojně zejména při stavbě silniční sítě. Ohrožovaly především památné kopce či přírodní dominanty, jako jsou Veliš, Mužský či Káčov.

Nejvážnějším plošným zásahem do krajiny se však ukázala těžba sklářských písků u Hrdoňovic, tedy jen několik kilometrů od Trosek. S touto aktivitou svádějí ochránci přírody zřejmě marný boj, neboť silným argumentem druhé strany je mimořádná kvalita této suroviny. Nepříliš velká pískovna byla podstatně rozšířena v 70. letech 20. století. Bohužel právě do míst, kudy Zlatá stezka směřovala od Trosek k Prachovským skalám, které se ocitly v poněkud izolované poloze. Dodnes někteří turisté, vybavení staršími mapami, při příchodu k hrdoňovické zastávce marně tápou, kudy dál. Těžbě musela ustoupit nejen vesnička Skaříšov, jež byla vymazána z map, ale zanikla i kulturní obdělávaná krajina, kterou vidíme na staré pohlednici. Autor ji fotografoval z Hrdoňovických skal jako typický záběr s Troskami a jistě netušil, že mimoděk pořídil snímek dokumentárně historický. Takto pestrá plužina spoluvytvářela typickou českou krajinu po řadu století.

 

4. Posledním připomenutým úsekem původní trasy Zlaté stezky, kam dnešní turista jen vzácně zabloudí, je trasa mezi Klášterem Hradiště a Bakovem na pravém břehu Jizery. Nyní Zlatá stezka vlastně končí v Mnichově Hradišti a Jizeru již nepřekračuje. Důvodů je hned několik. Toto území zvané po jménu potoka Klokočky je díky četným pramenům zásobárnou pitné vody pro mladoboleslavskou aglomeraci, o čemž nás po cestě pravidelně informují výstražné tabulky. Po pravé ruce míjíme značný kus cesty oplocenou, a tudíž nepřístupnou stejnojmennou oboru trofejové daňčí zvěře, založenou zde Valdštejny už někdy v 17. století. Nepříznivě konečně působí i fakt, že turista, přibližující se k Mladé Boleslavi, je stále více vytěsňován průmyslovými podniky, jež expandují z tohoto města po březích Jizery na sever proti jejímu toku. Klokočka je však utěšené místo pro pobyt v přírodě a má bohatou historii. V roce 1730 zde Valdštejnové postavili oválnou kapli sv. Stapina, a protože byla vysvěcena 4. července na den sv. Prokopa, bývá nazývána i tímto jménem. Před vstupem do kaple je terasa spočívající na třech obloucích, z pod nichž vyvěrá silný pramen dobré pitné vody, dle lidového podání s léčivými účinky. Proto tu byly v polovině 18. století opodál založeny lázně. O jejich provozu je zachován vzácný záznam v satirickém spisku Peregrina Stillwassera, vydaném v roce 1783. Lázním se tu ale příliš nevedlo, jak ostatně zaznamenala zmíněná zpráva, a tak vrchnost v roce 1843 přestavěla budovu na myslivnu. Déle se zde udržely poutě, které se tu tradičně konaly v den sv. Prokopa 4. července. Kaple sv. Stapina, založená ve svahu nad kolem protékajícím potokem, pro nedostatečnou údržbu několikrát ve své historii hrozila zřícením. Nyní je však pěkně opravena a turista, jenž se dokáže povznést nad zmíněné nepřízně, může získat nečekaně hodnotný zážitek.

Aktualizováno ( Pátek, 18. květen 2007 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border