border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2006 arrow Červenec 2006 arrow Jak mohou sochy pomáhat
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Jak mohou sochy pomáhat Tisk E-mail
Pavel D. Vinklát (pdv)   


     Poslední květnový víkend vyvrcholil v areálu Riedlovy vily pátý ročník Sympozia Desná 2006. Patnáctka výtvarníků z různých koutů naší země, mezi nimi i Slovák, Rus a Bulhar, přijela na týden do Desné v Jizerských horách tvořit dřevěné sochy a plastiky, aby naplnili podtitul letošního Dřevosochání – „Pomozte Kapce naděje“. Závěrečný den byla jejich díla vydražena za 64 224 Kč, jež poputují nadačnímu fondu podporujícímu léčbu dětí s poruchou krvetvorby a dětí, jejichž onemocnění vyžaduje transplantaci kostní dřeně.

Konce a začátky…
     Ještě v pátek odpoledne před sobotní aukcí je na sluncem zalité zahradě Riedlovy vily řádně živo. Většinu soch čeká finální opracování dlátem, zabrušování, hlazení smirkovým papírem či natírání. Neutuchající pracovní ruch provází řev motorových pil, víření jemného prachu od kotoučů brusek, bušení dřevěných palic na rukojeti dlát, od nichž odletují třísky...
     Mojí průvodkyní je sympatická Iva Fischerová, vedoucí odboru kultury při městském úřadu Desná, ale především schopná a radostná duše sympozia. Naše povídání občas přeruší zazvonění mobilu a řešení drobných organizačních zádrhelů. Postupně se dozvídám, jak se před devíti lety s manželem a roční dcerou Laurou stěhovali z Prahy do Desné. Jak odešli nejen kvůli malému žižkovského bytu, ale i proto, že Ivu lákaly Jizerské hory, a jak nové bydlení v klasické horské roubence nedaleko přehrady Souš vypadalo zpočátku idylicky. Když však zakoušeli první krutou zimu, dvoumetrové závěje, každodenní zatápění v několika místnostech, v oknech vlající záclony…, její muž tyto podmínky psychicky nezvládl a utekl zpět do Prahy. Ona s dcerkou vydržela. Chtěla se poprat s „osudem“, něco dokázat…, umět si vážit sama sebe.
     Absolventka pražské střední hotelové školy navzdory bohatým zkušenostem z předních cateringových společností, hotelů i horských středisek v Tyrolských Alpách nemohla po mateřské dovolené ve zdejším kraji sehnat práci. Nakonec se přihlásila do výběrového řízení na vedoucí odboru kultury a uspěla. Ihned po nástupu v březnu 2002, kdy přebírala veškerý kulturní chod Riedlovy vily, kulturního domu Sklář a celého odboru se sedmi pracovníky, se rozhodla navázat na nultý ročník Dřevosochání, konaný o rok dřív v Harrachově, a za pouhé dva měsíce zorganizovat akci právě v Desné.
     První sympozium proběhlo od 7. do 12. května a využilo hojné návštěvnosti Velké desenské pouti. „Skočila jsem do všeho po hlavě. Bez jakýchkoliv zkušeností s tímto oborem se mi ale podařilost dát dohromady bezvadnou partu lidí-umělců, profesionálů i amatérů, která se k nám ráda vrací. Každý rok se snažíme akci trochu vylepšit, nápady se rodí tak trochu za pochodu. Uspořádat vernisáž při svíčkách mě například napadlo až v závěrečném dni prvního ročníku. A tato tradice trvá dodnes…,“ říká spokojeně Iva Fischerová.

Lépe a lépe…
     Vhodné spojení svátku řezbářů s poutí, vždy šest neděl po Velikonocích, mu sice dodává širší povědomí, ale hlavní starostí organizátorky je sehnat sponzory a připravit pro účastníky zázemí: ubytování, stravování, náplně do motorových pil, materiál. Hlavním partnerem Dřevosochání jsou pravidelně Lesy ČR, konkrétně Lesní správa Jablonec nad Nisou, která zpočátku dodávala dřevo, dnes přispívá finančně. Zatímco na prvních ročnících se opracovávaly hlavně jizerskohorské smrky, postupně vzrůstal zájem výtvarníků o dřevo listnáčů. Prý má krásnější kresbu, je tvrdší a trvalejší… Sehnat dobrý materiál dnes není takový problém, stává se, že i místní občané nabídnou ze své zahrady přestárlý strom.
     Desenské sympozium již po prvním ročníku našlo své napodobitele, jen v našem regionu probíhají obdobná setkání sochařů a řezbářů v Žacléři, Raspenavě… Některé prvky jsou kopírovány, ale i to Ivu motivuje, aby „její“ akce byla lepší a lepší, a vždy o krůček napřed. Snad proto bylo při druhém ročníku vyhlášeno téma přírodní živly. Někteří z výtvarníků měli ale pocit, že je téma svazuje a směruje tam, kam nechtějí, a tak měla přijít změna.
     „Brzy jsem si uvědomila,“ svěřuje se entuziasmem překypující Iva Fischerová, „že vystavit sochy, umístit je do zahrad či předat sponzorům je málo. Že by díla mohla pomáhat. A tak jsme práce z třetího ročníku věnovali organizacím, aby udělaly radost malým a handicapovaným. Předány byly jabloneckému dětskému domovu, Ústavu pro mentálně postižené ženy v Jabloneckých Pasekách, Gynekologicko-porodnickému oddělení v Jablonci nad Nisou, několika mateřských školkám a dětským centrům.“
     Ani tato pomoc však nepřipadala Ivě Fischerové dostatečná, neboť některé ústavy a zařízení vítají spíše finanční podporu na nákup speciálních pomůcek či vybavení. Jako nejideálnější způsob získání prostředků se ukázala dražba uměleckých děl, která se do té doby u nás při dřevosochařských sympoziích neuskutečnila. V roce 2005 se díky pozvaným zástupcům firem i jednotlivcům podařilo vydražit 38 900 korun. Peníze získalo Dětské psychiatrické oddělení při Krajské nemocnici v Liberci, které pořídilo nové vybavení do dětských pokojů a společenské místnosti.
     Některé sochy, například patron města Dessen (Michal Sýkora) či Duše stromu (Jožka Čermák) se rovněž stávají součástí městského prostoru i jizerskohorské krajiny. Již několik let Neptun (Martin Komárek) a Zakletá vodní víla (Jan Švadlenka) vhodně dotvářejí břeh soušské přehrady. Plastika Skalní hrad, vytvořená Karlem Hajnem na sympoziu v roce 2004, dokonce doputovala do holandského města Brummen, kam si ji po dvouletém jednání odvezl tamní starosta.

Chce to fortel chlapů
     Jak procházím zahradou Riedlovy vily, nahlížím přes rameno na fortelnou zručnost dřevosochařů. Poznávám tak Martina Komárka, mimochodem dvojnásobného mistra světa v timbersportu, pod jehož zručnýma rukama vzniká originální lavička milenců. Seznamuji se také s Jožkou Indrou, Moravákem z Břeclavi, který s nápadem vytvořit obří mísu na ovoce již přijel. Mohutný špalek jen dva dny opracovával motorovkou, zbývající tři dny „dlátoval“ podle své fantazie, navíc s potěšením, že mohl vlastně poprvé za 19 let práce se dřevem tvořit ze vzácného platanu. Přijel sem přímo ze žacléřského sympozia a vybral si na to 14 dní dovolené. Do našeho regionu se vrátí ještě v srpnu, kdy má pro libereckou zoo vytvořit africkou hlavu.
     Co autor, to osobitý přístup k dřevěnému materiálu. Barevnou kytici zhotovila liberecká sochařka Hana Jelínková, Slovák Tibor Matúz nazval svou sochu První pokušení a Bulhar Marian Vardolov alias Mičl Znovuzrození. Hubert Barták, mistr Evropy v dřevorubeckých disciplínách, vytvořil rybu Ostnáč úžasný, Jan Rázek z Rychnova nad Kněžnou, který sám sobě dává přídomek „tvůrčí dřevokaz“, udělal sochu nazvanou Odlet babočky D. Pro letošek v sobě nezapřel svou pravou profesi akademický sochař Jiří Gdovín, když vytvořil z hořického pískovce sochu Lauris. Jen zasvěcení vědí, že modelem mu byla právě slečna Laura, dcera Ivy Fišerové. Objekt „Náš dům – kapka naděje“ je dílem ruského akademického malíře Vladimíra Čecha-Uchťjakova, jenž také přivezl pro dražbu portrét Venduly Svobodové, zakladatelky fondu „Kapky Naděje“. Nejmladšími účastníky Dřevosochání se stali studenti Střední školy řezbářské v Tovačově: Martin Přikryl, jehož čeká příští rok maturita, a Petr Čajan, navštěvující školu teprve devět měsíců. Před 11 lety založená škola, se zaměřením na výtvarnou řezbu u nás vlastně jediná, poslala do Desné své reprezentanty na výzvu Ivy. Ti ale nejdříve museli předložit k posouzení a schválení svůj kresebný návrh a model díla z plastelíny. Nikdo ještě v pátek netuší, že právě jejich práce, symbolicky pojmenovaná Kapka naděje, vzbudí na druhý den velký zájem návštěvníků a že jako poslední, za 20 000 Kč vydražená položka završí úspěšnou dvouhodinovou aukci.

Veselá aukční atmosféra
     V zahřívacím kole sobotní dražby si mohl každý – kdo našel odvahu přihazovat desetikoruny – vydražit keramické misky a květníky Aleny Trenkové z Hejnic, s nimiž jí pomáhaly děti z raspenavského dětského domova a hejnického mateřského centra. Jejich hodnota se z vyvolávací padesátikoruny vyšplhala až na rekordních 650 Kč. Aukce skrápěná kapkou za kapkou neztrácela díky licitátorovi Tomáši Ledvinovi na veselé náladě ani na štědrosti účastníků, takže nakonec do nadačního fondu Kapka naděje „dokapala“ úchvatná částka 64 224 Kč.
     Tím však večerní program nekončil. Po bubenické show se děti i dospělí dočkali, byť za velkého deště pod stanem, historické hry „Žižka u hradu Rabí“ v provedení loutkového Divadla Emillion, promítání videozáznamu z Dřevosochání a tradiční vernisáže při svíčkách zakončené Hrou s ohněm skupiny Jah Jah. Oheň a dřevo tentokrát souznělo v nezničující vzájemné harmonii.
     Jak tak postávám u osamoceného mohutného kmene, který zůstal tentokrát zuby pily a ostří dláta nedotčen, uvědomím si, kolik krásy a rozmanitosti dřevo vlastně skrývá a jak se může díky fantazii a řemeslné zručnosti umělců postupně zrodit v sochu. Sochu, co může pomáhat.

Aktualizováno ( Pátek, 18. květen 2007 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border