border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2006 arrow Září 2006 arrow Suché skály
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Suché skály Tisk E-mail
Jan Mertlík (mer, had)   

Suché skály nad údolím Jizery mezi Malou Skálou a Líšným lze jen stěží přehlédnout. Úzký skalní hřeben se špičatými skalami tvoří zajímavou dominantu kraje. Pouze výjimečně se ještě můžete setkat s názvem Kantorovy Varhany nebo České Dolomity.
     Přibližně před necelými 100 miliony lety, v druhohorách, období, které geologové nazývají svrchní křídou, došlo ke globálnímu vzestupu mořské hladiny přibližně o první stovky metrů (údaje se různí 100–300 m). Hladina oceánu stoupala již od spodní křídy, ale její vzestup se na počátku svrchní křídy ještě více zrychlil. Události, kdy stoupá hladina světového oceánu a postupuje na pevninu, se nazývají transgresí. Transgrese z období svrchní křídy je sledovatelná i na území naší republiky, jedné z mnoha oblastí, které byly zatopeny. Největším prostorem, který byl v Čechách zalit mořem, byla česká křídová pánev, jejíž součástí je samozřejmě i oblast dnešního Českého ráje a jeho přilehlého okolí. V první fázi zaplavení šlo o sladkovodní jezerní pánve, později, vlivem dalšího vzestupu, se zde rozlilo mělké moře. Současně se zde začaly usazovat sedimenty, které sem byly naplavovány řekami. Zdrojovou oblastí materiálu byl prostor dnešních Krkonoš a Jizerských hor. Postupně se zde usadily mocné vrstvy písčitých usazenin, ty byly posléze tlakem nadložních vrstev a vlivem chemických procesů zpevněny a staly se z nich pískovce a slepence. Jemnozrnné pískovce najdeme ponejvíce kolem Jizery; nejmladší jsou pískovce, které tvoří v Českém ráji klasická pískovcová skalní města, jako jsou Prachovské či Příhrazské skály nebo Hruboskalsko.
     Podél ještědského a kozákovského hřebene probíhá výrazný zlom v zemské kůře, tzv. lužická porucha, na níž docházelo v různých dobách k vzájemným pohybům jednotlivých rozlámaných ker zemské kůry (nepatrné pohyby trvají dodnes). Tato porucha se dá sledovat již od Drážďan a existovala zde již dávno před obdobím druhohor. K větším pohybům na ní došlo vlivem tlaků způsobených alpínským vrásněním v období třetihor. Následkem těchto pohybů došlo k vyvlečení původně vodorovně uložených vrstev pískovců a slepenců tak, že jsou dnes téměř ve svislé poloze. Tlak, který při těchto procesech působil na horninu spolu s dalšími vlivy (chemismus atd.), způsobil, že je pískovec Suchých skal velmi pevný. Tmel, který jednotlivá zrnka písku spojuje, je křemitý a tudíž velmi odolný. Okolní měkčí usazeniny zvětraly a byly odplaveny.
     To, že se jedná skutečně o mořské usazeniny a ne sladkovodní, které jim předcházely, lze doložit nálezy zkamenělin. Jedná se především o otisky lastur. Ten, kdo se trochu vyzná v reliéfu pískovců, povšimne si jistě velkého množství křemenných žilek, které sledují plochy, kde došlo k pohybu. Nejzřetelnějším projevem posunů jsou pak tektonická zrcadla – plochy, kde vlivem teploty, tření a tlaku došlo k podrcení křemenných zrnek a jejich spečení tak, že tvoří lesklou plochu s rýhováním ve směru pohybu.
     Pro svou pevnost jsou Suché skály vyhledávány horolezci. Na rozdíl od ostatních skal, které po dešti zůstávají dlouho mokré a u nichž za vlhka navíc výrazně klesá pevnost, dělají zdejší stěny čest svému jménu a velmi rychle osychají. Jejich obliba a s ní související intenzivní horolezecká činnost počátkem osmdesátých let zapříčinila značné poškození travních drnů a borůvčí a následně i erozi u pat skal. Navíc na přelomu let 1978 a 1979 o silvestrovské noci vlivem extrémní změny teploty došlo k pohybu kamenů v průchodu mezi Střední a Hlavní věží. Některé bloky se zřítily, další se daly do pomalého pohybu. Víc než na ochranu přírody byl kladen důraz na bezpečnost horolezců a tak došlo k několika diskutabilním zásahům, mezi které patřil i odstřel některých nestabilních bloků. Postupně byl při patě skal vybudován chodník s kamennými zídkami a řada žebříků propojujících jih a sever skalní zdi, či vedoucích k nástupům hojně navštěvovaných horolezeckých cest.
     Ačkoli Suché skály jsou lákadlem pro turisty, neexistuje v jejich těsné blízkosti žádná značená cesta. Důvodem je bezpečnost, neboť nelze vyloučit pád kamenů vlivem horolezecké činnosti, a zároveň i ochrana již tak dost navštěvované rezervace. Strmé dřevěné žebříky mezi skalami byly budovány pro horolezce, kteří jsou zvyklí na pohyb v obtížném terénu. Pokud si chcete prohlédnout skály z menší vzdálenosti, pak je lepší vystoupat z Malé Skály po červené značce směrem k Besedicím a na vrch Sokol. Vyhlídka na vrcholu byla dlouhou dobu zacloněná vzrostlým lesem. Nyní je pravý čas se sem vypravit, než vzroste nový les. Pak budeme muset opět čekat několik desetiletí.
     Suché skály byly prohlášeny chráněným územím výnosem ministerstva kultury v roce 1956 a ještě jednou v roce 1965 usnesením ONV Jablonec nad Nisou. Lokalita byla přehlášena do kategorie národní přírodní památka vyhláškou ministerstva životního prostředí v roce 2000. Rozloha památky je 23 hektarů.
     Suché skály a Vranovský hřeben nejsou jedinými pískovci při lužické poruše. Od Suchých skal můžeme pokračovat po hřbítku do Koberov, kde je lom s červeně zbarveným pískovcem, a neznačenými cestami podél dalších pískovcových ker například na kozákovskou Drábovnu. Opačným směrem od Panteonu na Vranovském hřebeni dojdeme na Frýdštejn, dalšími skalami jsou Kvočny u Bezděčína, pískovce vystupují na okraji Hodkovic, ale to už jsme od Českého ráje daleko.

Aktualizováno ( Pátek, 15. červen 2007 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border