border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2006 arrow Listopad 2006 arrow Sršeň obecná
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Sršeň obecná Tisk E-mail
Radovan Vlček (rav)   

     Sršeň obecná (Vespa crabro) je největší evropskou sociálně žijící vosou. Mezi lidmi neustále přežívá spousta nepravdivých předsudků a pověr, které vedou k ničím neopodstatněnému ničení hnízd. Nyní s přicházejícím koncem podzimu končí i veškerý život v sršních koloniích. Vzhledem k tomu, že se jedná o chráněný druh, podívejme se na sršně trochu zblízka a začněme na jaře, kdy kolonie vzniká.
     Oplodněné královny, které jako jediné z celé kolonie přečkaly zimu, vyhledají na jaře vhodné místo pro založení nové kolonie. Nejpřirozenějšími místy jsou dutiny ve starých stromech, kterých ovšem ubývá, a tak se sršně stále častěji usazují v různých prostorách, které poskytují lidská obydlí. Královna začne budovat základ hnízda tak, že kusadly nastrouhá kousky dřeva a smísí je s výměšky svých slinných žláz. Z této papírovité hmoty buduje kromě ochranného obalu hnízda také vnitřní buňky, do kterých klade vajíčka. Z nich se po pěti až osmi dnech líhnou 1–2 mm velké larvy, které během dvou týdnů projdou pěti larválními stadii. Protože je hnízdo zavěšeno a stavěno odshora dolů tak, že otvory buněk směřují dolů, jsou larvy přilepeny lepkavou hmotou, aby nevypadly. Plně vyvinutá larva vylučuje ze zvláštní žlázy jemné hedvábné vlákno, kterým se v buňce uzavře. V tomto ochranném obalu (kukle) probíhá konečná proměna v dospělce trvající zhruba další dva týdny. Dospělí sršni (dělnice) se poté prokoušou ven. Mladé dělnice zůstávají ještě dva až tři dny v hnízdě, než poprvé vyletí za sháněním potravy a stavebního materiálu. Každá z buněk může být použita až čtyřikrát. První dělnice, které jsou výrazně menší než královna (cca 18–25 mm oproti 35 mm) přebírají po vylíhnutí všechny práce, které dosud vykonávala královna. Počáteční doba, kdy královna pravidelně vylétá z hnízda, je z hlediska přežití kolonie nejkritičtější. Jakmile se královna natrvalo usadí, soustředí se pouze na kladení vajíček. Nastává období, kdy dělnice pravidelně vylétají za potravou a pro stavební materiál, starají se o larvy, rozšiřují hnízdo. Potravou sršní jsou především mouchy a sladké ovocné šťávy. Dospělý jedinec nespotřebuje všechnu shromážděnou potravu a s tím, co sám nezkonzumuje, se vrací do hnízda a krmí larvy, mladé jedince a královnu. Za vlhkého bezvětrného počasí loví sršně dokonce i v noci. Jsou schopni se orientovat při intenzitě světla 0,01 luxu (za níž je lidské oko již nepoužitelné). Sršně jsou převážně predátoři a loví nejrůznější druhy hmyzu. Silnými kusadly oddělují hlavu, končetiny, křídla a zadeček své oběti a do hnízda přinášejí pouze na bílkoviny bohatou hruď, v níž je uložena svalovina umožňující pohyb křídel. V době, kdy jsou venkovní teploty vysoké, přinášejí dělnice do hnízda vodu a zvlhčují tak vnitřní prostory hnízda. Navíc vířením křídel napomáhají lepšímu proudění vzduchu v hnízdě. V průměrném hnízdě je pět až sedm plástů (ale může jich být až 15) s asi 1 500 buňkami. Hnízdo mívá oválný tvar, šířku kolem 30 a délku okolo 60 centimetrů.
     Z nedostatku hnízdních dutin se občas sršně usadí v ptačích budkách, ačkoli ty málokdy stačí svým prostorem pro vybudování reprodukce schopné kolonie. Tak se počátkem léta občas stane, že je ptačí budka plná. Zbývají dvě možnosti – buď přistavovat vně budky, nebo se poohlédnout po jiném místě. V druhém případě se dělnice snaží v blízkém okolí najít vhodné místo. Jsou-li úspěšné, pak několik dělnic odletí s královnou a založí nové hnízdo; tento proces nazýváme relokací. Dělnice létají mezi starým a novým hnízdem a starají se o potomstvo ve starém hnízdě, zatímco budují nové. Občas se celá kolonie přestěhuje do nového hnízda a staré zůstává opuštěno. Jak se sršně mezi sebou dorozumívají, je stále záhadou, zdá se však, že používají chemických signálů. V době od poloviny srpna do poloviny září dosahuje kolonie vrcholu svého vývoje dosahujíc počtu 400–700 jedinců a velikosti hnízda do výše uvedených 60 cm.
     Královna nyní klade vajíčka, z nichž se vylíhnou samci a mladé královny. Přítomnost samců a mladých královen předznamenává zánik kolonie. Dělnice se postupně přestávají starat o starou královnu, a ta, vyčerpána kladením vajíček, opouští hnízdo a umírá. Dělnice mají nový důležitý úkol, krmí samce a mladé královny potravou bohatou na bílkoviny a sacharidy. Královnám to umožní vytvoření zásob na dlouhou dobu hibernace. Ani samci, ani mladé královny se neúčastní žádných prací na hnízdě, ani shánění potravy. Zůstávají v buňkách a konzumují donesenou potravu. V tomto období ještě nevylíhlé larvy nemají šanci na další vývoj, vypadávají z buněk a hynou. Za krásných podzimních dnů nastává čas, kdy vylétají samci a mladé královny zajistit budoucnost dalších generací. U oplozené samice se samčí pohlavní buňky ukládají do zvláštní schránky a uvolňují se až na jaře při kladení vajíček. Samci hynou krátce po kopulaci a oplodněné královny si hledají místo vhodné k přezimování. Jen malé procento z nich se však dočká jara, většinou padnou za oběť hmyzožravým predátorům nebo plísním. Poslední dělnice umírají koncem října až počátkem listopadu a tím končí i život kolonie. Staré hnízdo není nikdy znovu obsazeno. Nová kolonie vždy vytváří hnízdo nové.
     Vzhledem ke složení potravy a s přihlédnutím k neútočnosti druhu je možné konstatovat, že sršeň má pro člověka pozitivní význam. Protože se jedná o velký druh, který je spojen s nepravdivými zprávami o velké účinnosti jejich jedu, přetrvává u řady lidí neopodstatněný strach ze sršní. Pokud však letící sršeň nebudeme dráždit rychlými pohyby a dáme jí možnost v klidu odlétnout, nemusíme mít obavy. Sršeň obecná je ve skutečnosti mírumilovná, inteligentní a víceméně neškodná. Na rozdíl od včel ji nedráždí pach parfému nebo potu ani dusné ovzduší před bouřkou a neprovádí nálety na zmrzlinu nebo švestkové koláče, které máte v ruce. Podle výsledků výzkumů mají včely pět až padesátkrát více jedu než jejich velcí příbuzní – sršně. Navíc jsou útočné látky včel až patnáctkrát účinnější. Znamená to, že včelí bodnutí může být výrazně nebezpečnější než sršní. Vážné problémy nebo dokonce úmrtí mohou nastat pouze u přecitlivělých osob trpících alergií.
     V sršním hnízdě je pouze několik set dělnic. Při ohrožení vylétá maximálně padesát až osmdesát jedinců a jen každý pátý skutečně bodne. Mnohonásobné bodnutí může samozřejmě způsobit otoky, případně jiné potíže, a nebezpečné je také bodnutí do úst nebo do jícnu. Sršně ovšem dokážou jed vystřikovat až na vzdálenost 40 centimetrů a mohou při tom zasáhnout oči útočníka. Zásah sice nemůže zavinit oslepnutí, ale působí jako účinný slzný plyn. Někdy je provázen pocity zimnice a třesavky. Příznaky ale zpravidla odezní během půl hodiny. Sršně nemají rády prudké otřesy kolem hnízda, manipulace u výletového otvoru a přehrazení příletové dráhy. Podrážděně reagují také na zvuk motorové sekačky, malého traktůrku a podobných mechanismů. Podobně jako vosy mohou bodnout opakovaně. Jejich žihadla neslouží prvotně k obraně, ale k lovu. Dělnice musejí pravidelně zásobovat potravou larvy zavěšené v jednotlivých buňkách hlavou dolů. Denně to představuje tisíce kusů much a dalšího hmyzu. Vzhledem k tomu, že se jedná o chráněného živočicha, jehož kolonie navíc s příchodem zimy zcela zaniká, je třeba pečlivě zvážit každý krok a rozmyslet si, zda opatření, která proti sršním podnikáme, jsou doopravdy odůvodněná a nevyhnutelná.

Aktualizováno ( Pondělí, 9. listopad 2009 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border