border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2007 arrow Únor 2007 arrow Invazní rostliny v Českém ráji
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Invazní rostliny v Českém ráji Tisk E-mail
Sabine Borgis   

Jak to začalo?

Invazní rostliny jsou nepůvodní organismy zavlečené člověkem přes přirozené geografické bariéry, jakými jsou moře, pohoří apod. do oblastí, kde se nevyskytují přirozeně. Počítáme k nim hlavně ty, které byly zavlečené z cizích oblastí po objevení Ameriky v roce 1492 a následující kolonizaci Nového světa. Dá se říci, že tehdejší rozvoj komunikace a obchodu odstartoval proces známý dnes jako globalizace. Do Starého světa proudilo velké množství rostlin, mezi nimi mnoho nových potravin i textilních materiálů. V 16. století začala introdukce prostřednictvím botanických zahrad, a ve druhé polovině 19. století byly dovezeny další tisíce tehdy na Západě neznámých druhů z Asie, s cílem vyzkoušet nové dřeviny v lesnictví a zemědělské plodiny. Byly tvořeny i společnosti, které se programově věnovaly introdukci všemožných okrasných rostlin i zvířat za účelem „zlepšení“ původní přírody. Dnešní obchod, cestování, turistika a pohyb materiálů způsobuje další zavlékání nepůvodních organismů. Dosavadní průzkumy ukázaly, že téměř v polovině případů jsou invazní rostliny zavlečeny do krajiny lidskou činností, z toho přes 60 % úmyslně.

 

Co jsou invazní rostliny?
    

Invazní organismy najdeme ve všech taxonomických skupinách rostlin, včetně řas a mechů. Ale ne všechny cizí rostliny se dokážou chovat jako invazní. Z každých sto zavlečených rostlin se jen 2–3 stanou nakonec invazní. Některé v nových podmínkách prostředí neobstojí, jiné se přizpůsobí a některé nám dají co proto. Hodně našich pěstovaných plodin je závislých na opakovaném zavlékání člověkem. Druhy, které se v novém prostředí dokážou rozmnožit bez přímého přispění člověka, jsou naturalizované – zdomácnělé, např. mnoho našich polních plevelů a ruderálních rostlin (druhy rostoucí na narušených stanovištích). Pak je skupina druhů, kterou považujeme za invazní. Tyto druhy mají vynikající schopnosti adaptovat se na místní podmínky, šířit se na větší vzdálenosti, pronikat na narušená i přirozená stanoviště a tak obsazovat nové lokality. Mají výborné rozmnožovací schopnosti, např. produkují velký počet semen, mají rozsáhlý oddenkový systém nebo mají schopnost regenerace z částí rostlin.

 

Proč jsou problémem?

V novém prostředí chybí jejich přirození nepřátelé (škůdci, choroby, podobně konkurenční rostliny) a jiné ekologické vazby, které brání neomezenému šíření rostliny. Dnes nejvíce zavlečených druhů hostí lidská sídla. Dobře se jim daří také poblíž řek a v pobřežní vegetaci, odkud se šíří do volné krajiny. Jednoleté rostliny se často stávají součástí původních společenstev, vytrvalé druhy rychleji vytlačují původní druhy a zaberou jejich stanoviště. Výskyt a šíření invazních druhů se považuje za druhý nejhorší faktor snižující biologickou rozmanitost, hned za přímou likvidací stanovišť. Odhad ročních celosvětových ztrát je přibližně 30 bilionů korun. Mezi globálně významné druhy patří např. akácie (Acacia mearnsii), vodní hyacint (Eichhornia crassipes), hlodáš evropský (Ulex europaeus), kudzu (Pueraria montana var. lobata), lantana měnivá (Lantana camara). V České republice je v současné době ve volné krajině evidováno téměř 1 400 nepůvodních druhů vyšších rostlin, z toho je 90 druhů invazních.

 

Mapování invazních rostlin v Turnově a okolí

Na území Chráněné krajinné oblasti Český ráj bylo rozšíření významných invazních rostlin zkoumáno v letech 2003 a 2004. Jejich likvidaci v rámci Programu péče o krajinu zajišťuje Správa CHKO Český ráj. Populace invazních rostlin vyskytujících se mimo CHKO, především v samotném městě Turnově a v území podél Jizery, jsou významnými zdroji šíření do blízkých chráněných území či jejich opakovaných invazí do lokalit, kde již byly zlikvidovány.
     V loňském roce prováděla mapování Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Křižánky právě na území Turnova a v okolí Jizery. Bylo zaměřeno na následující druhy: křídlatku japonskou, k. sachalinskou a jejich křížence křídlatku českou, netýkavku žláznatou, topinambur hlíznatý. Dále byly do průzkumu zahrnuty bolševník velkolepý a třapatka dřípatá, ale ani jeden z posledně jmenovaných druhů nebyl v mapované oblasti nalezen.
     Původní areál křídlatky japonské (Reynoutria japonica) zahrnuje Japonsko, Severní a Jižní Koreu, Tchaj-wan a Čínu. Tato vytrvalá rostlina dorůstá až do výšky okolo 2,5 m. Kvete od července do září malými bílými květy. Ve sledovaném území se nejhojněji vyskytuje na březích vodních toků, na okrajích lesa nebo vlhkých křovin a tam, kde byl vegetační kryt narušen lidskou činností – na rumištích, skládkách, opuštěných plochách a podél komunikací. Občas se nachází na zahradách. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) se od japonské liší především mohutnějším vzrůstem, tvarem a většími listy. Druh je původní na jižním Sachalinu, jižních Kurilách a v severním Japonsku. U nás se také vyskytuje na březích vodních toků a v okolí lidských sídlišť, ale je zastoupena méně než křídlatka japonská. Křížencem výše uvedených druhů je křídlatka česká (Reynoutria x bohemica). Znaky jsou přechodné mezi oběma rodiči, ale jednotlivé klony tvoří řadu přechodných typů. Protože křídlatky se v našich podmínkách rozmnožují především vegetativně, je jejich hubení obtížné a náročné. Jednotlivé rostliny lze pečlivě vykopat, ale obecně jsou mechanické způsoby potlačování křídlatek málo účinné.
     Nejúčinnější způsob likvidace je aplikace herbicidu na listy po odkvětu či do zbytků lodyh rostlin po odseknutí. V hustých porostech je však přístup obtížný, lze je stříkat již při výšce stonků cca 1 m, pak následuje druhý postřik za 8–10 týdnů. Konkrétní postup je doporučeno konzultovat s pracovníky ochrany rostlin.
     Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) pochází ze západní části Himálaje. Je to jednoletá rostlina s lysými lodyhami, která dosahuje až 3 metry. Nápadné je její květenství v různých odstínech od téměř bílé a růžové až k červenofialové. Kvete od srpna do října a má silnou ovocnou vůni. Počet semen na jednu dobře vyvinutou rostlinu může dosáhnout až přes 5 000 a semena mohou být vystřelována až 3–4 m od mateřské rostliny. Dále se šíří vodou nebo i ptáky. Nejčastěji se vyskytuje na březích Jizery, potoků a rybníků a také na vlhkých lukách a na okrajích vlhkých křovin. Její zplanění na březích Jizery u Turnova bylo zaznamenáno v r. 1903 pravděpodobně jako první naturalizace na území Čech. V prostorech, kde se vyskytuje netýkavka žláznatá v menší míře, je nejúčinnější ruční vytrhání před dozráváním prvních semen. Důležité je, aby odstraněné rostliny nebyly ponechávány na místě, kde by mohly opět zakořenit. Alternativním způsobem likvidace (především na loukách) je kosení a následná likvidace biomasy spálením.
     Severoamerický topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) byl poprvé přivezen do Evropy (Francie) v r. 1607. Topinambur byl místy pěstován pro okrasu, zřídka pro jedlé hlízy jako náhrada brambor pro diabetiky. U nás byl ve větší míře vysazován myslivci jako krmivo pro zvěř. Kvete od srpna až do mrazů. Pěstované kultivary topinamburu kvetou jen zřídkakdy, protože jde o krátkodenní typ rostlin, které hromadí živiny do hlíz. Naopak zplaňující klony kvetou bohatě a dozrálá semena jsou šířena větrem i vodou. Bohatý systém oddenků umožňuje i vegetativní šíření, a to hlavně vyplavením anebo přesunem zemin při stavebních a zemědělských aktivitách. Šíří se převážně podél toků a na neobhospodařované louky. Pro zamezení šíření topinamburu stačí opakované kosení ploch, zejména začátkem léta.
     Celík kanadský (Solidago canadensis) a celík obrovský (Solidago  gigantea) se od sebe liší jen málo. Celík kanadský je menší (30–150 cm) s odstále pýřitou lodyhou a drobnými žlutými květy v bohatých latách. Celík obrovský je obecně mohutnější (50–250 cm), jeho listy jsou často lysé a načervenalé, květy v latách mají delší jazykovité kalichy než celík kanadský. Oba druhy kvetou od srpna do září, celík kanadský je rozšířenější. V jejich okolí dlouho přežívají další druhy rostlin, protože celíky raší na jaře poměrně pozdě. Ale bez zásahu člověka mohou obsadit více než 50 % plochy, zejména na narušených stanovištích. Proniká také na pobřeží toků, např. Jizery a Libuňky. Zastínění a silná kořenová konkurence neumožňují růst dalších druhů rostlin. Pravidelné kosení nebo pastva celíků před dozráváním semen celkem efektivně omezí rozvoj porostů. Na menších plochách je také možná aplikace kontaktního herbicidu.

 

Co můžeme dělat?

Někteří lidé si myslí, že boj proti invazním rostlinám je zbytečný. Je pravda, že likvidace invazních rostlin je technicky a finančně náročná. Často slyšíme názor, že už rostou všude a že si na ně musíme zvyknout. Člověk si sice může zvyknout na změny v krajině, ale některá rostlinná společenstva neumějí tolerovat invazi agresivnějších druhů. Původní druhy jsou vytlačovány, invazní druhy změní životní podmínky tak, že jejich návrat již není možný. Změny v ekosystémech jsou tak razantní a rychlé, že příroda není schopná se s nimi vypořádat.
     Současný problém invazních organismů je způsoben samotnými lidmi. Lidé narušili a překonávají přirozené přírodní překážky. Proto je třeba naší původní přírodě pomoci a snažit se rovněž o prevenci dalších invazí. Mnoho potenciálních invazních rostlin bylo anebo stále je zavlékáno, nejenom protože jsou okrasné, ale také pro člověka nějak užitečné (léčivé, medonosné). Je třeba zdůraznit nutnost odpovědnosti k dalším domácím organismům a k jedinečné krajině kolem nás – dejme pozor, co sázíme na zahradě a v parcích.
     Když likvidujeme invazní rostliny na jednom místě, ale ne na druhém, invaze bude pokračovat. Proto likvidace musí probíhat koordinovaně a plochy musejí být po likvidaci stále sledovány. Právě proto se rozeběhl projekt národní databáze výskytu invazních druhů rostlin a jejich monitoring.

Aktualizováno ( Pátek, 13. duben 2007 )
 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border