border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2008 arrow Leden 2008 arrow Prokletý letoun Ju-88 na Milíři
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Prokletý letoun Ju-88 na Milíři Tisk E-mail
Jaroslav Prchal   
    Během čtyř let, které uplynuly od vydání článku Nemají kříže nad hroby (Krkonoše – Jizerské hory 3/2002), popisující příčiny leteckých katastrof v Jizerských horách, jsem dále pokračoval v upřesňování údajů a skutečností. Bohužel se ukázalo, že původní zprávy nejen od jednotlivců, ale i z různých kronik jsou velmi nepřesné, zvláště v případech, kdy se autoři pouštěli do odborných údajů, o nichž měli jenom velmi omezené znalosti. Velké rozdíly jsou také v datování těchto událostí a je velmi nesnadné z těchto často protichůdných tvrzení vybrat ono pravdivé zrnko, které umožní pokračovat správným směrem.
    Klíčem k získání všech informací o letounu je jeho výrobní štítek. Malý kousek hliníkového plechu, na němž je vyraženo výrobní číslo letounu, provedení, uvedení do provozu a případně jméno výrobního závodu, je přinýtovaný na palubní desku v kabině pilota před tím, než letadlo vyjede z tovární haly. A od tohoto okamžiku je do letových knih zapsán každý jeho start, přistání, doba letu, jméno pilota, osádky i cestujících, drobná poškození i havárie včetně oprav, výměny součástí, vylepšení atd. Takže máme-li výrobní štítek, máme možnost získat i pravdivé údaje a opravit tak nepřesné a často zavádějící svědecké informace. To se plně potvrdilo i v pátrání po osudu tajemného letounu Ju-88, který havaroval na vrcholku hory Milíř (836 m) ve fojteckém polesí v prosinci 1942. I když archiv firmy Junkers byl pro nás nedostupný, stal se totiž válečnou kořistí Rudé armády a byl odvezen do SSSR, podařilo se mi získat v archivu německé Luftwaffe úplné informace.
    Náš dosud tajemný letoun byl převzat od výrobce 3. září 1940, a to v provedení Ju-88 A 5 F (F značí Fernaufklärer, tj. pro dálkový průzkum). Letoun prováděl ze severofrancouzských letišť průzkumné lety nad Anglií, ale již 22. prosince 1940, havaroval při přistání v Jersey s 15% poškozením. O rok později, 23. prosince 1941 na letišti v Morlaix, havaroval opět, ale 80% poškození bylo tak velké, že byl v továrně přestavěn na dálkovou průzkumní verzi D, která měla místo pumovnice vestavěnu další palivovou nádrž a další nádrže přivěšeny místo vnějších bombových závěsníků. Tím je zcela jednoznačně prokázáno mé tvrzení, že celé vyprávění o bombách sloužilo jenom k oklamání veřejnosti a utajení pravého účelu letu. Po opravě, již jako Ju-88 D 2 s trupovým označením F2+ AH, byl přidělen jako školní stroj k druhé letce doplňovací eskadry, aby přesně na den po roce – 23. prosince 1942 – havaroval v oné hrozné sněhové bouři na Milíři v Jizerských horách.
    Při katastrofě zahynuli tři členové posádky, ale v archivu Luftwaffe je uveden pouze pilot, Lt. (poručík) Siegfried Walenckowski. Je to pochopitelné, výzkumné ústavy a továrny neměly vlastní bojové letouny a pro svou potřebu si je i s posádkou půjčovaly od vojáků. Letoun Ju–88 i přes svou komplikovanost byl nazýván Einmannflugzeug – letoun jednoho muže, tj. při nebojovém letu stačil k jeho řízení pouze pilot. A jelikož druzí dva členové posádky byli určitě civilní zkušební inženýři, nejsou jejich jména uvedena ve vojenském archivu a už se je patrně nikdy nedozvíme.
    I když letoun samotný dnes již pro nás není tajemstvím, tajemné zůstávají jeho osudové dny. Je to zcela ojedinělý případ v letectví, kdy jeden a týž letoun havaruje vždy po tři roky přesně v týž den, 22. prosince 1940, 23. prosince 1941 a 23. prosince 1942. Neuvěřitelná náhoda vymykající se počtu pravděpodobnosti, nebo šlo o vyšší mocí prokletý letoun, jak ho určitě nazývali mechanici i piloti? Letci jsou většinou velmi pověrčiví, i když to neradi přiznávají, a pověry se na letištích šíří nadzvukovou rychlostí. Věděl poručík Walenckowski, že 23. prosinec je pro letoun osudovým dnem? Zcela určitě. Nemusel letět, měl právo bez následků let odřeknout. Přesto vyzval osud v podobě sněhové bouře na souboj, v němž prohrál on i letoun. Každý si jistě představí, s jakým napětím čekali příslušníci eskadry na návrat letadla a zděšení všech, když se nevrátil. O jeho katastrofě se navíc dozvěděli až 12. března 1943, kdy trosky letounu s mrtvou posádkou našli lesní dělníci. O tom, že letoun byl skutečně prokletý, již nikdo nepochyboval…
    Stovky běžkařů projíždějící od Závor kolem přehrady na Černé Nise dolů po úbočí Milíře do Rudolfova ani netuší, jaké lidské i vojenské drama se o několik desítek metrů kdysi odehrálo. Nevědí, že tříměsíční nejistota o osud letadla a jeho radarového palubního přístroje a z toho plynoucího zpoždění jeho bojového nasazení až do srpna 1943 zřejmě zachránilo nebo alespoň prodloužilo život stovkám spojeneckých letců. Jizerskohorský Milíř se tak ne zcela zanedbatelným způsobem zapsal do průběhu druhé světové, letecké války. Jizerskohorské pověsti a báje jsou bohatší o jednu novou – o tajemném a prokletém letounu na Milíři.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border