border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2008 arrow Březen 2008 arrow Labský důl
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
2014
2014
Správa KRNAP
logo_bar
Labský důl Tisk E-mail
Jiří Bašta (baš, jb)   
     Strážní úsek Labský důl zahrnuje tak rozdílná místa, jako mondénní centrum Špindlerova Mlýna, skiareál na Medvědíně a tichá kamenná moře na Vysokém Kole. Mezi Krkonošem, rovinou Labské a Pančavské louky a Slezským hřbetem (I. a II. zóna KRNAP) do něj patří celá západní část Sedmidolí, tj. kromě vlastního Labského dolu ještě Pudlavský, Martinův a Medvědí důl a horní část rozeklaného dolu Červeného potoka. To vše na ploše 2 375,78 hektaru. Úsek spravuje jeden z nejzkušenějších strážců špindlerovského terénního střediska – sluncem osmahlý a horským povětřím ošlehaný Petr Hartman.
     Hranice úseku stoupá od starého mostu v centru Špindlu po Vodovodní cestě na Horní Mísečky, odtud sleduje starou trasu Bucharovy cesty přes Krkonoš až k Vrbatově boudě, pak asfaltku k rozcestí U čtyř pánů (ať počítáme, jak chceme, setkávají se tu úseky jen tří strážců…) a cestu k prameni Labe a k České budce. Je to praktické s ohledem na koloběh různých lejster: hranice úseků je zhruba totožná s krajskou (a okresní) hranicí.
     Od České budky směrem k východu, až ke Špindlerově boudě, je úsek vymezen státní hranicí, a tedy i okrajem Krkonošského národního parku. Od Špindlerovky až na špindlerovské náměstí úsek ohraničuje silnice č. 297. Labe zde pod mostem (asi 708 m n. m.) je nejnižším místem úseku. Naopak nejvyšším bodem obvodu je nejvyšší hora západních Krkonoš, Vysoké Kolo (1 508,5 m n. m.). Zde se také nacházejí jedny z nejvýše položených zařízení Správy KRNAP. Nepočítáme-li tabulku u Sněžných jam, je to především nejvýše položený upravený pramen v Čechách, Kamenná studánka. Dřevěné koryto je skryto pod důkladným přístřeším: metr silné kamenné zdi nesou nízký krov pobitý šindelem. S tím byla před téměř dvanácti lety, když tady Petr Hartman začínal, patálie. Vítr totiž kompletní střechu odnesl o kus dál. Nazpátek ji vracelo několik chlapů. Od té doby je pro jistotu přidělána bytelnými řetězy. Už neulétla!
     Autor článku vykonával před deseti lety civilní službu na špindlerovském středisku Správy KRNAP, a velmi často právě zde, pod dohledem Petra Hartmana. Musím říci, že úsilí novopečeného cestáře bývalo náležitě oceněno. Se zrušením povinné vojenské služby zanikli i civilkáři. Cesty v západním Sedmidolí dnes udržují výhradně profesionální cestáři. Turistické cesty v Hartmanově hájemství byly v minulém desetiletí většinou rekonstruovány. Některá dřevěná zařízení, před deseti lety nová, však už musejí být vyměněna. „Loni jsme svépomocí obnovili chodníček k vyhlídce na Labský vodopád. To znamenalo všechny staré dřevěné konstrukce vytahat na ramenou nahoru a nanosit si materiál na nové. Bylo hodně znát, že je nás míň: už nemáme k ruce žádné civilkáře a ze dvou cestářů jeden dlouhodobě marodí.“ V okolí stavidla musíme ocenit výsledky dlouhodobé rekultivace zbořeniště staré Labské boudy, kterou po terénní službě převzalo oddělení ochrany přírody. Společné úsilí je znát: turistické chodníčky se už nevinou mezi rozsáhlými porosty šťovíku, nýbrž mezi patřičnou směsí zdejších bylin. Co dalšího se změnilo od té doby, kdy sem Petr Hartman nastoupil?  „Návštěvnost se čím dál víc soustřeďuje v zimě do skiareálu Medvědín, v létě na pramen Labe a Labský důl, prostě do míst, kam lidi vyveze lanovka nebo autobus. Nejvážnější problém tak zůstává stejný: návštěvnost I. zóny, které je v mém úseku velký podíl. Na jiných trasách návštěvníků ubylo. Cyklisti se rozptýlili na množství cykloturistických tras po celé republice, a běžkařů-turistů na mém úseku také ubývá. Sportovní běžci raději využívají upravené okruhy jinde. Problémy s neukázněnými snowboardisty či lyžaři, jezdícími mimo sjezdové trati po Medvědíně, se letos omezily na dva týdny. Po nízké a zledovatělé sněhové pokrývce se jezdit nedá, a dole v lese místy neleží sníh vůbec. Houští na dřívějších holinách povyrostlo a snowboardisti se soustřeďují do lesních průseků.“ Součástí práce strážce není jen kontakt s návštěvníky, ale i jejich hostiteli. „Už zmizeli dobrodruzi-zlatokopové, s majiteli či nájemci bud je dnes daleko lepší řeč,“ překvapuje odpovědí strážce.
     Specialitou strážního úseku je trasa Buď fit od soutoku obou Labí pod vodopád Pudlavy, na níž je v zimě upravována lyžařská stopa. „Letos nám buďfitka už dvakrát ‚uplavala‘, voda z tajícího sněhu vytvořila na cestě několik holých míst,“ říká Petr. Na úpravu stopy se proto nyní používá spíše terénní čtyřkolka, přizpůsobená pomocí pásů na zimní provoz, se skútrem by to nešlo. Po Harrachově cestě Petr Hartman v zimě co dva týdny doprovází Petru Šťastnou (dříve Jana Štursu) a další „krnapáky“ na dlouholeté pravidelné vědecké měření sněhové přikrývky pod Schustlerovou zahrádkou. Doprovod je nezbytným bezpečnostním opatřením: jeden z přítomných neustále sleduje, zda se nahoře neuvolňuje lavina. Kromě toho v hojných zimách dá kopání sondy do silné vrstvy sněhu docela práci.
     Na závěr se Petra Hartmana ptám, jaká pěkná a přitom nenavštěvovaná zákoutí by čtenářům mohl doporučit. „Moc jich tu nemám, víš, kolik lidí sem chodí. Ale krásné a málo známé jsou procházky Sedmidolím, po cestách protínajících Medvědí a Martinův důl.“

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border