border border border border
border
Časopis Krkonoše - Jizerské hory
border
arrow Úvod arrow 2008 arrow Duben 2008 arrow Lavinový pes
border

Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Úvod
Rejstřík článků
Možnosti inzerce
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
Hledat
Správa KRNAP
logo_bar
Lavinový pes Tisk E-mail
Přemysl Kovářík   
     Bernard, bohatý mladík z Mentony, se rozhodl zasvětit celý svůj život odříkání a dobročinnosti. V roce 962 vstoupil do církevního řádu augustiniánů a založil dva kláštery – hostince ve výšce 2 473 m a ve výšce 2 158 m. Grand a Petit Saint Bernard. Oba kláštery stojí ve svatobernardském průsmyku, v sedle mezi Švýcarskem a Itálií. Tímto průsmykem vedla kupecká stezka a mniši pomáhali poutníkům, hledali zbloudilé, dokonce zachraňovali z lavin. Používali velké silné psy, patrně bernardýny. Zda to byli první lavinoví psi, lze z dnešního pohledu těžko posoudit, ale k záchraně v horách se svatobernardské plemeno určitě používalo. Jisté je, že pes již svým instinktem dokáže i v krutých povětrnostních podmínkách najít lidské obydlí.
     Pes bez speciálního lavinového výcviku v roce 1773 pod Luční horou na Hřebínkách našel jednoho ze tří zavalených živého. Byl to údajně lovecký pes. Je tedy zřejmé, že psi byli v minulosti v evropských horách používáni živelně, bez pravidelného výcviku a asi i náhodně. Tak to popisují některé staré prameny o lavinových nehodách.
     Systematické používání psů začalo v alpských zemích okolo roku 1930. Především v Rakousku tak začala éra lavinových psů jako neocenitelných pomocníků horské služby v Evropě. První dva lavinoví psi u nás byli pořízeni ve Vysokých Tatrách a v Krkonoších. Byli to pes Udo (Vysoké Tatry) a fenka Herma (Krkonoše), oba němečtí ovčáci, psovodi byli Štefan Zavadský, pracovník HS TANAP a Wolfgang Berger, pracovník HS v Peci pod Sněžkou. Psal se rok 1966 a oba psi byli několikrát úspěšně použiti. O Hermě je zmínka také v článku o lavinové tragédii v polském Białem Jaru 20. března 1968 (viz minulé číslo Krkonoš – Jizerských hor). Pes Udo našel živého studenta z Komárna v lavině, která se zřítila ve Vysokých Tatrách v Mengusovské dolině 20. ledna 1974.
     V sedmdesátých letech se začaly pravidelně pořádat lavinové kurzy ve slovenských horách, nejčastěji na chatě u Popradského plesa. Tehdy na ně jezdili psovodi se svými svěřenci z Krkonoš a Jeseníků. V Krkonoších se od roku 1966 vystřídala celá řada psovodů a psů. Již nežijící Štefan Spusta a fenka Ita, jejím dalším psovodem byl také již nežijící Pavel Hofman, potom Miki Sitte. Ten měl pak několik psů po sobě, nyní ho vystřídal jeho syn Michal Sitte. Oba zmínění měli a mají německé ovčáky. Karel Novák z HS Špindlerův Mlýn je služebně nejstarší psovod, jeho současný pes se jmenuje Jago a je to černý labrador.
     Dalšími krkonošskými psovody byli Eduard Pacák a Jarda Hamáček, oba ze Strážného. do nové generace krkonošských psovodů patří již zmiňovaný Michal Sitte, Viktor Kořízek – německý ovčák Frankie a fenka border kolie Kristýnka, oba z Pece pod Sněžkou, a Robert Hýča s německým ovčákem z HS Pomezní Boudy.
     Jako lavinoví mohou být využíváni psi celé řady plemen, ale také kříženci, voříšci. Psa si cvičí psovod od štěněte sám a pes je jeho majetkem. Výcvik probíhá celoročně, nejlépe každý den. Pes hledá předměty, je cvičen i na mrtvolné pachy, prohledávání budov, ploch a pochopitelně lavinových hald, při lavinových kurzech se cvičí i na spadlých lavinách. Protože lavinové kurzy probíhají po Velikonocích v dubnu, jedná se o firnové laviny. Kurzy se pořádají na Richtrových Boudách nebo na Luční boudě. Na lavinové kurzy do Krkonoš přijíždějí psovodi z českých hor, ale i kamarádi ze Slovenska, Polska a alpských zemí. Každoročně se zde schází pestrá směsice psů různých plemen. Denně se ráno cvičí poslušnost, po snídani pak konkrétní lavinový výcvik ve skupinách. Zkušení psovodi se věnují mladým psům a začínajícím psovodům. Do sněhu se zakopávají figuranti, předměty, hadroví panáci. Panáci měli a mají často jména „oblíbených“ ústavních činitelů. Figuranti musejí mít s sebou v záhrabu odměnu pro psy. V okamžiku, kdy pes zachytí pachovou stopu figuranta, značí místo nálezu hrabáním a štěkotem. Psovod prohází otvor, aby mohl mít pes kontakt se zavaleným, a ten ho dráždí nějakým pamlskem, který mu pochopitelně ve finále dá zbaštit. Psi se nesmějí bát skútrů, aut, vrtulníků, jízda v nich a na nich se jim líbí. Také se nesmějí bát jízdy na lanovce, nesmějí být kousaví a útoční. Lavinoví psi se mohou používat k hledání zbloudilých, k hledání ve zřícených budovách. V případě lavinových psů není rčení „pes přítel člověka“ prázdnou frází.

 
< Předchozí   Další >

Nahoru Nahoru go to top
border borderborder border
     
border
webmaster@krnap.cz
border
border border
border border border border
border border border border